COOLna

Slovník českého politického newspeaku není příliš obsáhlý a už vůbec není nějak zvlášť nápaditý. „Vysíláme signály“, máme tu „narativy“ a „dezinformace“, dále „populisty“ a „extremisty“ a tohle všechno alespoň jednou do týdne proložíme zvoláním, že „patříme na Západ“. Ale je to vlastně jen taková nadýchaná vata, kterou vycpáváme naprostou politickou prázdnotu. Jsou to pouze slovíčka a deklarace bez skutečného obsahu. Kdyby to naši představitelé s oním patřením na Západ mysleli skutečně vážně, chovali by se jinak. Třeba právě tak, jak se někteří zachovali v USA po střelbě na Donalda Trumpa.

Co má společného nepovedený pokus o atentát na Donalda Trumpa a tragická střelba na Filozofické fakultě UK, ke které došlo loni před Vánocemi? Vlastně nic. A vlastně všechno. Protože na srovnání těchto dvou událostí se dá dobře ukázat ten zásadní rozdíl mezi realitou a pouhým slovním balastem…

Nedlouho poté, co svět obletěly děsivé záběry zakrváceného Donalda Trumpa, se nechal stávající prezident Joe Biden slyšet, že žádá, aby bylo přezkoumáno, zda nedošlo k pochybení. Dále nařídil, aby složka, jež odpovídá za ochranu exprezidentů, znovu prověřila bezpečnostní opatření před sjezdem Republikánské strany. Bylo to na místě. A bylo by to na místě, i kdyby neexistovaly zprávy, podle nichž někteří lidé policisty na střelce upozorňovali několik minut před tím, než směrem k Trumpově hlavě vyletěla kulka.

22. července pak šéfka tajné služby Kimberly Cheatleová otevřeně přiznala, že došlo k největšímu selhání její agentury za posledních několik dekád. Hned druhý den po tomto přiznání Cheatleová rezignovala. Takhle to chodí na Západě, k němuž naše stávající vládní reprezentace údajně tolik vzhlíží. Prostě: stane se pochybení, přizná se pochybení, rezignuje se. Princip jednoduchý jak suchý zip. Ano, nefunguje sice úplně vždycky, ale často ano. Rozhodně mnohem častěji, než u nás.

Přesuňme se z USA zpět právě ke zmiňované střelbě na filozofické fakultě. Ta skončila tragicky pro 14 osob, které podlehly střelci Davidu Kozákovi, přičemž další tři oběti stihl stejný vrah připravit o život ještě předtím. Celkem tedy 17 zbytečných lidských obětí. A jaká byla reakce našich policejních a politických špiček? Mlžení a urputné přesvědčování veřejnosti, že nikdo nepochybil. Lži o tom, že policie při pátrání po vrahovi vlastně ještě nevěděla, že hledá vraha. Lži o kamerovém záznamu z fakulty, který údajně nešlo použít. A nakonec zřízení parlamentní vyšetřovací komise – ovšem až po půl roce od masakru.

V Americe stačilo k přiznání chyby a vyvození odpovědnosti deset dní. U nás jsme se ničeho podobného nedočkali ani po více jak šesti měsících. Tak vypadá realita v Česku. Policejní prezident vytáhne smetáček a hned po střelbě začne nepříjemné skutečnosti a otázky zametat pod koberec, který mu kolegiálně drží sám ministr vnitra Vít Rakušan. Tady jsme najednou nepatřili na Západ, kde je běžnou praxí postavit se k věci čelem. Tady se, světe div se, na Západ nesměřovalo.

Až bude příště ministr Rakušan vytahovat z newspeakového slovníčku fráze o nějakém „patření na Západ“, možná by se hodilo mu připomenout, že na Západ bychom reálně patřili daleko víc, kdyby politici dokázali přijmout a vyvodit odpovědnost, namísto aby tutlali pravdu a pomáhali krýt nepravdu – kterýžto stav navíc trvá prakticky doteď. A vyhlídky na to, že někdo bude k osobní odpovědnosti dohnán, či že se veřejnost dočká alespoň pravdy (když už ne omluvy), se povážlivě tenčí…