COOLna

Vedra možná nemusejí působit tak děsivě jako bouře a povodně devastující celá města, přesto jsou pro lidi často vůbec nejsmrtelnějším projevem extrémního počasí. V posledních třech desítkách let to platí například i pro Spojené státy, zemi tornád a hurikánů.

Člověk je přitom na zvládání vysokých teplot dobře uzpůsobený. Jak napsal pro server The Conversation americký odborník na extrémní počasí William H. Calvin, naše těla byla přeci původně stavěna na to, abychom mohli ve sluncem rozpálené africké savaně nahánět kořist. Zdravý člověk by tak měl kombinaci fyzické námahy a vysokých teplot zvládat dobře. Hodně lidí ale zdravých není, a co je ještě důležitější, nejde jen o vysoké teploty.

„Problém je ve vlhkosti. Té v africké Velké příkopové propadlině před dvěma miliony let moc nebylo a evoluce neumí myslet dopředu,“ napsal Calvin. Ať už se vám evolucionistické vysvětlení zamlouvá, nebo ne, o tom, že vlhká vedra jsou pro člověka o hodně víc smrtící než ta suchá, není pochyb. Je to dáno fyzikálními zákony a potvrdila to řada výzkumů.

Pokud není vlhko, člověk je zdravý, spoře oděný a sedí v místnosti s relativní vlhkostí 10 %, dokáže podle studie Ollieho Jaye a jeho kolegů z laboratoře tepelné ergonomie při Univerzitě v Sydney s konstantním přísunem pitné vody bez přehřátí vydržet teplotu 46,1 °C, aniž by se začal přehřívat.

Autor článku deníku New York Times s titulkem „Jak horko už je moc horko?“ se pokusil na základě modelů zmiňované studie spočítat, jakou teplotu v místnosti s totožnou vlhkostí by člověk vydržel, pokud by na sebe lil vodu (fungovalo by to podobě třeba i s mokrým tričkem) a při tom by na sebe nechal foukal větrák. Došel k až zarážejícímu výsledku, že by se tak měla bez příznaků přehřátí dát snést teplota až 60 °C.

Když svůj vlastní výpočet poslal Zacharymu Schladerovi, který na Indiana University studuje vliv vedra na lidské tělo, vědec potvrdil, že novinář počítal správně. Schlader si sice nebyl jistý, jestli dává smysl model uplatňovat i pro tak extrémní teploty jako je 60 °C, dospěl ale ke zhruba stejným výsledkům jako redaktor NYT a přiznal, že ho to „upřímně překvapilo“.

V kontextu otázky, jak velké vedro je pro člověka nebezpečné, jsou výše zmíněné odhady důležité hlavně v jedné věci – dokud se člověku z kůže odpařuje pot, dokáže se ubránit i teplotám vysoko nad 40 °C. Tento chladící efekt se dá ještě zefektivnit, pokud se na tělo dostane další tekutina z vnějšího prostředí (člověk se polije vodou) a rychlost odpařování se zvýší silným prouděním vzduchu (pustí se větrák).

Jak ale ukázaly jiné výzkumy, schopnost lidského těla potýkat se s vedrem prudce klesá s tím, jak stoupá vlhkost. Čím vyšší je vlhkost, tím hůř se z kůže odpařují tekutiny, což znamená, že základní mechanismus ochlazování lidského těla přestává fungovat.

Právě proto vám k odpovědi na otázku „jak velké je vedro“, nikdy nemůže stačit pouhý teploměr.

Meteorologové tento problém podle Martina Nováka z Českého hydrometeorologického ústavu řeší řadou způsobů v podobě různých indexů kombinujících teplotu, vlhkost, ale i další údaje. „K hodnocení zátěže lidského organismu vedrem (nebo obecněji tepelného diskomfortu) lze využít mnoha možných ukazatelů (indexů). Nejrozšířenější jsou „pocitové teploty“ uváděné často i jednoduchými domácími stanicemi jako výpočet na základě teploty a vlhkosti vzduchu,“ řekl meteorolog s dodatkem, že v Česku se hodně používala i tzv. „cítěná teplota“, která teplotu a vlhkost kombinuje s prouděním vzduchu.

V dnešní době se ale podle Nováka stále častěji využívají komplexnější indexy, které kromě teploty, vlhkosti a proudění vzduchu zahrnují i vliv záření, a to jak infračerveného, tak tepelného. „V Evropě se nejčastěji používají UTCI (Universal Thermal Climate Index), případně PET (Physiological Equivalent Temperature).

Tyto indexy se v posledních letech do předpovědí počasí pro veřejnost zařazují stále častěji kvůli tomu, že s klimatickou změnou jsou vedra stále častější a intenzivnější. Že bychom jim měli věnovat pozornost, úderně demonstruje publikovaná studie vědců z Pensylvánské státní univerzity, kteří v laboratoři zkoumali, jak lidé snáší vedro při různé relativní vlhkosti. Pro jednoduchost vědci použili index tzv. vlhké teploty (wet-bulb temperature).

Postdoktorand z výzkumného týmu Tony Wolf vysvětlil, že dobrovolníci při experimentu spolkli malý teploměr a vědci pak sledovali vnitřní teplotu jejich těl při různých činnostech, v různých teplotách a vlhkostech.

Za milník, od kterého už hrozí, že se lidský organismus přehřeje, což může vést i ke smrti, autoři výzkumu označili vlhkou teplotu 31 °C. Maximální vlhká teplota, kterou člověk ještě bez přehřátí může ustát, je podle výzkumu 35 °C.

Za život ohrožující vědci podle Wolfa považovali situaci, kdy se lidem začala nekontrolovatelně zvyšovat vnitřní teplota těla. To podle něj samozřejmě nutně neznamená, že by všichni za chvíli poté zemřeli, ale nestabilita vnitřní teploty je obecně považována za indikátor toho, že vnější chlazení lidského těla selhalo a může nastat kolaps.

„Určitě nechceme tvrdit, že každého by ty teploty zabily. Je velmi těžké říct, jaké by lidé měli příznaky, protože to je velmi individuální. Jsou lidé, kteří i při vnitřní tělní teplotě přes 41 °C nebo 42 °C nepocítí žádné příznaky,“ řekl Wolf.

Druhým dechem nicméně vědec dodal důležité doplnění, že všichni testovaní dobrovolníci byli mladí, zdraví lidé.

Nejvíc přitom vedro ohrožuje seniory, malé děti nebo nemocné lidi. Nemusí navíc zabíjet přímo přehřátím organismu vedoucím k totálnímu kolapsu, což je i důvod, proč je tak těžké spočítat, kolik úmrtí vedra reálně způsobují nebo k nim přispívají.

Ještě před kolapsem z přehřátí lidé mohou skonat kvůli selhání životně důležitých orgánů, především pak srdce a ledvin, které se při chlazení organismu namáhají nejvíc. To je ale jen velmi zjednodušené vysvětlení. Způsobů, jak může vedro souviset s úmrtím, je celá řada. Camilo Mora z University of Hawaii ve studii z roku 2017 uvádí, že ve skutečnosti může vedro člověka usmrtit až 27 způsoby.

Většina studií, včetně těch výše zmíněných, navíc z praktických důvodů testuje odolnost proti vysokým teplotám pouze v krátkodobém horizontu, vlny veder ale mohou trvat dny a týdny a negativní následky na zdraví se v takových případech prohlubují.