COOLna

Umělá inteligence umí na základě dat spočítat, co vás zajímá, poskládá to tak, aby to udrželo vaši pozornost, a nabízí vám toho víc a víc. To ostatní vám ale neukáže. Tyto mechanismy nechápe ani mnoho dospělých. Nevědí, že žijí v názorových bublinách. Jenom se potom po volbách diví, kdo to zase vyhrál, když ho přece „nikdo nevolí“. Volí, ale vy to nevidíte. U mě třeba Instagram odhalil, že mě zajímají dětští psychologové a kreativní učitelé a nabízí mi právě ty. Nápady, které z nich čerpám pro práci s dětskými kolektivy, jsou úžasné. Jenže když bude mít dítě špatnou náladu a bude si pouštět smutné písničky, algoritmy mu budou nabízet více smutného obsahu. A když už toho smutku bude příliš, nepůjde s tím za rodiči, protože ti se s ním přece na Instagram dívat nechtějí.

Způsobují podle vašich zkušeností mobily a počítače závislost?
Podle našich průzkumů slýchá 75 až 100 procent dětí od rodičů, že jsou „závisláci“. Někteří odborníci zpochybňují to, že by technologie mohly způsobovat klasickou závislost. Protože abyste mohli zjistit, zda je někdo závislý, potřebujete zažít i období abstinence. Jenže zkuste v dnešním světě abstinovat od technologií… Pokud se ale můžeme bavit o závislosti, bude se to týkat velmi malého procenta dětí. Přesnější by bylo mluvit o škodlivém užívání. Nicméně už tím, že jim závislostí pořád dokola vyhrožujeme, označujeme celý digitální svět za něco hnusného. Jenže tlak vyvolává protitlak a děti k mobilu přilnou jen tím víc.

Když jsme na hřišti a nemůžeme z něj dítě dostat domů, nezačneme se zlobit na houpačku nebo prolézačku, že dělají naše dítě závislým. Když dítě ale nemůžeme odtrhnout od počítače, pak často říkáme „zatracenej počítač, dělá z dětí zombie“. Pro nás dospělé je to přece jen do jisté míry neznámý svět a samozřejmě se o děti bojíme. Jenže i na tom hřišti si přece můžou ublížit. Jde pouze o to, abychom dokázali zachovat v životě rovnováhu.

Existují typy dětí, které jsou náchylnější k tomu, aby se jim ta rovnováha nějak vychýlila?
Některé děti jsou citlivější. Někdo hůř zapadá do kolektivu a na internetu hledá kamarády. Pro děti s ADHD je běžný svět pomalý, ale v online světě najdou možnost rychle překlikávat, bavit se po svém, najednou nikomu nevadí jejich impulzivita. Rychlá videa jim sytí potřebu nových zajímavých podnětů. Dětem s poruchou autistického spektra zase může vyhovovat, že je online svět velmi předvídatelný. Často mívají potíže se sociálními situacemi a počítač je pro ně srozumitelnější než lidé. A také k technologiím víc inklinují děti, kterým se doma rodina věnuje méně, než by bylo třeba. Můžou si tak online naplňovat potřeby, které nemají naplněné offline.

Radka Kůřilová, psycholožka z organizace Replug me