COOLna

Běžnou chybou takových lidí je to, že se snaží uvolnit fyzicky. Dát odpočinout tělu. Nebo naopak dát zabrat tělu. Věří, že tak přijdou na jiné myšlenky. Jenže to k pročištění nestačí.

Člověk je jako nádoba. Představte si nádobu ze tří čtvrtin naplněnou vodou. To je obraz člověka. Ale do té vody napadal nepořádek. Prach, odpadky, něčí jed. Odpočinout si je jako tu nádobu odložit a myslet si, že se tím obsah zlepší. A dát si zabrat je jako zatřepat s nádobou, obsah promíchat, a myslet si, že voda bude zase čistá. Nebude. Nádoba potřebuje vypláchnout a vyčistit.

Na vodě je pozoruhodná samočisticí schopnost. Ale má to podmínku. Nikdo tu vodu nesmí dál kontaminovat. Musí být dál od lidí. Jako člověk, který potřebuje zjistit, že prakticky každý tělesná orgán má schopnost sebeléčení, stejně jako organismus sám. Ale aby tento přírodní a přirozený proces úspěšně proběhl, musíme se odpojit od zdrojů, které nás znečišťují.

Teprve pak může samočisticí proces započít.

Objasňuji, jak vyplavit dopamin, endorfin, serotonin nebo oxytocin, čtyři hormony štěstí. Pohyb a prostředí jsou dobrý základ. Ale jde to i bez nich. Klidně uprostřed předvánoční vřavy.

Nepodceňujme mysl. Má větší uzdravovací potenciál, než si připouštíme. Ale musíme jí pomoci. Například:

• převzít kontrolu nad svým zdravím,
• porozumět své intuici a následovat ji,
• uvolňovat potlačované emoce,
• hledat zdroje pohody,
• identifikovat silný důvod, proč žít (na co se těšit),
• pěstovat spirituální spojení.

Základem spirituálního spojení je připustit, že v tomto světě je mnohé, čemu ještě nerozumíme. A mnohé, co už víme a opomíjíme. Jako třeba: uvědomit si, co je hmota – co jsme i my sami.

Co je vlastně naše tělo? Nahlédněme do jeho podstaty.

Už před sto lety byl celý vědecký svět překvapen objevem kvantové fyziky, že hmota je prázdno. Pronikneme-li totiž hlouběji do jakékoli pevné látky, molekul, atomů, protonů, zjistíme, že každá hmota je z neuvěřitelných 99,99999999999999 procent „nic“.

Vezměme si jablko. I to tvoří částice. Když se vnoříme do kvantového světa, nejmenší částici v jablku si představme velké jako zrnko soli. Jiné nejbližší zrnko ve struktuře jablka by bylo vzdálené neskutečné dva kilometry. Tak „hustá“, respektive řídká, je hmota. A co je mezi částicemi? Co je to „nic“? Energie.

Ano, i my lidé jsme z 99,99999999999999 procent pouhá energie. Na kvantové úrovni nejsme tak jasně ohraničeni okrajem těla, oblečení či pokožky. Mezi jednotlivými částicemi, které lemují naše tělo, je spousta „nic“. Proto do nás snadno proniká energie prostředí, lidí v našem bezprostředním okolí. A to jak energie nápomocná, tak energie škodlivá.

Ke všem technikám budeme potřebovat vědomí, tedy svého ducha. Byť nás tento duch chvílemi přepne do podvědomí či nevědomí. Nebudeme si úplně uvědomovat svět kolem sebe, ale o to jde. Odpojit se od špatných zdrojů.

Nejsnazší je vědomá RELAXACE:

• Pohodlně se usaďme.
• Pomalu zavřeme oči a pokojně se soustřeďme na své nohy.
• Urovnejme plosky chodidel na podlaze.
• Zkusme navnímat energii, který plyne ze země, s níž jsou nohy ve spojení.
• Zaměřme se na to, jak tato energie stoupá přes kotníky.
• Pak přes lýtka.
• Pak přes boky.
• Jak se rozvádí páteří přes záda, ale také břichem odspodu až nahoru – přes hruď, ramena, do paží, každého svalu v předloktí, až ke konečkům prstů na rukou.
• Ovšem také z hrudi přes krk do brady, prochází ústy, nosem, očima, jakož i obličejovými svaly do čela.
• Každou partii můžeme navnímat znovu a zvlášť.

Vědomá relaxace nás učí kompletně uvolnit celé tělo, ale také ho „skenovat“ – obracet pozornost více k srdci, vracet do něj lásku a světlo, zůstat i v bouřlivých okamžicích více v klidu a tichu svého ducha.

Doporučuji vědomou relaxaci pěstovat každé ráno, anebo před důležitým a náročným výkonem. A to tak dlouho, dokud nebudeme opravdu připraveni jít ven do složitého světa.

Vědomá meditace
Náš život je do značné míry výsledkem našich rozhodnutí. Naše rozhodnutí jsou dána našimi myšlenkami. Jinak řečeno: Způsob myšlení, kterým si interpretujeme okolní svět nebo svůj vlastní život, určuje, jaký pro nás svět nebo život opravdu bude.

Účelem meditace je odpojit se zejména od přehnaného souzení. Přejít od myšlení spíše k cítění.

Pohodlně se usaďme.
Pomalu zavřeme oči a zkusme se naladit na pouhé pozorování. Ano, nedělejme nic víc než zkoušejme zachytit nějaké světlo v srdci.
Buďme trpěliví. Uvědomme si, že naše mysl, je-li zjitřená a nepokojná, se zpočátku nedokáže uklidnit. Jistě se záhy přistihneme při pozorování i nějakých nepříjemných myšlenek. Ale, prosím, nebojujme s nimi. Nechme je být.
Na pouhých dvacet minut se pouze ponořme do sebe a zůstaňme tam i s tím, co nás velmi trápí. Nepromýšlejme řešení. Pouze buďme součástí sebe.
Může se stát, že usneme. Nelekněme se, kdykoli nás uvolněný pohyb hlavy probudí. Jen se do sebe ponořme znovu.
Po těchto dvaceti minutách (pokud se nedáme rušit budíkem, můžeme meditovat mnohem déle, což je dobře) pomalu otevřeme oči.
Vykročme do reálného života a snažme se udržet si nejen nabyté zklidnění, ale také pozitivní návyk nesoudit hned to, co se nám děje a co nás trápí. Jen to pozorovat a podnikat více cest do sebe. Možná si uvědomíme podstatu svého problému – nedostatečné sebevědomí, syndromy hladového srdce, hodného člověka nebo napadeného psa, případně že se až příliš necháváme rozptylovat a svádět hektickými, impulzivními a negativními myšlenkami.
Věřte, že budete-li v meditacích pravidelně pokračovat, i během dne si všimnete, že se lépe přenášíte přes toxické situace a nedáte si tak snadno vzít svou pohodu.

Vědomé odpouštění
Alternativa k vědomé meditaci, spjatá však s větším přemýšlením o tom, co nás už déle trápí a co nám nedovoluje uzavřít minulost:

• Pohodlně se usaďme.
• Pomalu zavřeme oči.
• Představme si, že všechny složitosti našeho přítomného života opouštějí náš tělesný systém například jako dým – odchází z mozku vrcholem hlavy. Případně jako pára dechu, který dlouze vypouštíme z úst.

Spojuji tuto techniku s vědomým dýcháním (hluboké nádechy a dlouhé výdechy) tak, abyste klidně už po dvaceti minutách otevřeli oči do jiného rozpoložení – abyste v mezidobí „vydýchali“/vypustili to špatné a nabrali to nové, lepší. Jako to probíhá u dechu. Věřte, že se můžete cítit úplně jinak, když se na pouhých pár minut odpojíte od zdrojů stresu.

Buddha řekl, že každý člověkem je architektem svého uzdravování. Že cosi tajemného, co je i naší přirozenou součástí, hlídá náš dech a rozvíjí celý svět tak, abychom každé ráno měli plody, jež lze jíst, vodu, kterou lze pít, vzduch, jenž lze dýchat. Je to tak už miliony let.

My na tu inteligenci bohužel zapomínáme. Ale ona ví, kdy je správný čas na budíček. Všichni ho občas potřebujeme – všichni se totiž občas musíme vrátit ke kořenům. Pochopit, že v naší mysli všechno začíná. Že tam je náš duch. Že když změníme přístup, budou jinak fungovat i naše tělesné a smyslové orgány a jinak se budeme i cítit. Není to nepříjemná cesta. Je o nalezení sebe, o skutečném „návratu domů“, do svého nitra, ke zdroji nejlepších pocitů.