COOLna

V březnu 2024 proběhly médii výsledky jedné studie: oblíbená metoda přerušovaného půstu, kdy můžete jíst, co chcete, pokud dodržujete určitý časový plán, prý zvyšuje riziko úmrtí na srdeční selhání o neuvěřitelných 91 %. Údaje byly převzaty ze studie, v níž bylo po dobu 8 let sledováno více než 20 000 lidí.

Na první pohled to zní jako dobře podložené závěry. Čísla byla prezentována na konferenci pořádané Americkou kardiologickou asociací, která již v minulosti prezentovala solidní data. Měli bychom tedy na přerušovaný půst zanevřít?

Ne, nebo alespoň ne na základě těchto údajů. Protože celá věc není zdaleka tak jednoznačná, jak se zdá. Je velký rozdíl, zda se studie objeví jako článek ve vědeckém časopise, nebo jako zde zazní pouze na konferenci.

Podstata věci spočívá v tzv. peer review, česky vědeckých recenzních řízení, tj. hodnocení studie nezávislými odborníky. Recenzenti za to nejsou placeni a obvykle zůstávají v anonymitě – měli by proto ke studii přistupovat co nejnestranněji. Tento proces je obvykle nezbytnou podmínkou před zveřejněním článku. Není dokonalý, ale je to přinejmenším nejlepší možnost posouzení, kterou máme k dispozici.

Neděje se tento krok také u příspěvků na vědeckých konferencích? Ano i ne. Pokud je příspěvek recenzován, pak se zpravidla jedná pouze o krátké shrnutí. Takový text je bohužel příliš omezený na to, aby se podrobně zabýval experimentálním uspořádáním, interpretací nebo případnými problémy.

Takto popsáno, může vědecká konference vypadat jako zadní vrátka pro nekontrolovaný únik neověřených dat na veřejnost. Pro tento volnější přístup však existuje dobrý důvod: podrobné recenzní řízení zabere spoustu času a recenzenti se mu věnují pouze vedle svého zaměstnání. Na okamžité a důkladné přezkoumání často není dostatek času.
U článků se tato dlouhá doba toleruje, ale výroční konference mají jinou funkci: měly by zde být prezentovány budoucí články, aby o nich mohli odborníci rovnou diskutovat. Jsou zde také prezentovány nedokončené studie, které jsou v případě potřeby ostatními vědci opraveny nebo doplněny.

Věda tedy ví, že příspěvky na konferencích nejsou vytesány do kamene. Jejich výsledky se mohou ještě změnit – nebo dokonce být zcela vyvráceny. Důležitý je konečný výsledek, který je co nejpřísněji kontrolován. Jinými slovy: zveřejněný článek. V případě zmíněné studie ovšem existují náznaky, že proces recenzního řízení odhalí problémy.

Vědci přitom neudělali nic špatného: zjistili potenciálně zajímavý efekt a informovali o něm na konferenci. Dalším krokem by bylo, že se vědecká komunita podrobněji podívá na data a případně je uvolní ke zveřejnění jako článek.

Kdo ovšem jednal špatně, byla média: předčasně zveřejnila údajně senzační výsledek studie. A to poškodilo všechny. V nejhorším případě šířily mediální platformy dezinformace a čtenáři jim skočili na lep.
A trpí tím i věda: pokud se výzkumní pracovníci musí obávat, že jejich výsledky budou rozšířeny do světa před plánovaným recenzním řízením, mohou se o předběžných výsledcích na příštích konferencích zdráhat mluvit. Konference však jsou důležitou součástí vědeckého procesu.

Tomu všemu lze předejít, pokud budou média dodržovat jednoduché pravidlo: výsledky, které ještě neprošly odborným recenzním řízením, by měly být uváděny pouze s jasným označením jejich předběžné povahy nebo v ideálním případě se současným hodnocením relevantních odborníků.

A pokud se nechceme spoléhat na data bez odborného posouzení, najdeme i tak mnoho zajímavých a aktuálních studií: odhaduje se, že v současné době jsou publikovány více než dva miliony vědeckých článků ročně.