COOLna

Pavlu Tulejovi překazilo rýsující se ministerskou kariéru odhalení, že jako vědec v minulosti publikoval v predátorských časopisech pochybné pověsti. Avšak bývalý rektor Slezské univerzity není jediným zástupcem akademické sféry, který směřuje do vysoké politiky s podobným škraloupem.

V časopisech, řazených mezi predátorské, opakovaně publikovala i Danuše Nerudová, někdejší rektorka Mendelovy univerzity. Reportéři takových případů napočítaly devět. Bylo to od roku 2009 do roku 2015, kdy na brněnské vysoké škole působila nejdříve jako proděkanka a posléze prorektorka.

Připouští, že šlo z její strany o selhání, a lituje toho. „Samozřejmě z dnešního pohledu nejsem ráda, že některé mé články vyšly v časopisech, které mají pochybnou hodnotu,“ reagovala Nerudová.

„Od doby, kdy se tato problematika na akademické sféře začala řešit a akademická obec si vydefinovala znaky a seznamy podvodných časopisů, už jsem v nich nepublikovala,“ vidí bývalá rektorka jako podstatné.

Danuše Nerudová od roku 2002 do dnešních dnů publikovala 260 textů vědeckého charakteru, u nichž byla uvedena jako autorka nebo spoluautorka, což vyplývá z informačního systému Mendelovy univerzity. Mnohdy šlo jen o příspěvky ve sbornících nebo o texty v českých či slovenských časopisech, přičemž dost často se články týkaly daňové problematiky, což je specializace Nerudové.

V některých letech ve spolupráci s kolegy vyprodukovala i přes 20 textů, nejvíce (28) v roce 2007, kdy na Provozně ekonomické fakultě Mendelovy univerzity začala řídit Ústav účetnictví a daní. Pro srovnání: Třeba v roce 2022, kdy objížděla republiku v rámci prezidentské kampaně, nepublikovala žádný odborný text, loni dva, letos zatím také ani jediný.
V zahraničních predátorských časopisech, uvedených na tzv. Beallově seznamu, dle dostupných informací opakovaně publikovala od roku 2009 do roku 2015. Existuje minimálně devět takových případů. Nejčastěji – hned v šesti případech – šlo o časopis Business Review, dále dvakrát o časopis Journal of American Business Review a jednou v American Academy of Business Review.
Základní slabina podobných periodik je dle expertů v tom, že před publikací neprobíhá standardní oponentura, texty jsou často publikovány hned poté, co autor vydavateli zaplatí. Ve zmíněných časopisech se dle dostupných informací platilo od 598 do 898 dolarů (od 14 do 21 tisíc korun), přičemž oficiálně se jednalo o platbu „za registraci“, nikoliv za vydání článku. Zatímco u vydavatele jde o zdroj zisku, pro vědce může jít o způsob, jak si zkratkou usnadnit práci a uspíšit kariéru.

Bývalá rektorka Mendelovy univerzity vidí jako zásadní, že po roce 2015 už v těchto problematických časopisech nepublikovala, a může se také pochlubit výrazným progresem v kvalitě své vědecké práce. To dokládá třeba čísly z citační databáze Web of Science (WoS). „Za celou svoji vědeckou kariéru mám ve WoS 74 záznamů, přičemž od roku 2015 jich je 50,“ podotkla.
Dodává, že ve dvou případech šlo o nejprestižnější vědecké časopisy z kategorie Q1 a třikrát Q2. Poukazuje mimo jiné i na své monografie vydané prestižními nakladatelstvími a práce na několika evropských a národních projektech.

Jenže nejde jenom o pozitiva. Na některé problematické body její vědecké kariéry a publikační činnosti na konci roku 2022 upozornil mladý český vědec a právník Jakub Drápal. Zmínil mimo jiné případ, kdy se Nerudová v roce 2016 „připodepsala“ pod odborný text z oblasti biomedicíny, který nemá nic společného s jejím oborem. Nebyl sám, kdo se nad tím tehdy pozastavil, třeba též ekonom Jakub Steiner, který přednáší na univerzitě v Curychu.