COOLna

Důležitou roli v nastavení osobních mezí hraje sebeláska. Mít sami sebe natolik rádi, abychom se nedali zneužívat těmi, kteří nám čas, energii, lásku neopětují, jen berou.

Proč má člověk blok nastavit si hranici? Proč je to tak těžké říct NE těm, kteří si nás neváží? Proč je tak nesnadné od nich odejít a přestat se jim donekonečna vnucovat? Odpověď je v minulosti a často v dětství. V tom, jak s Vámi zacházeli ti, kterým jste se snažili plně vyhovět. A jakým příběhem Vám své chování odůvodňovali: Třeba že se k Vám zle chovají proto, že si to zasloužíte, že pro ně pořád neděláte dost, že nejste dost dobří, že jste pořád něčím vinni a něco dlužni.

Dělají pro druhého, co mohou, ale protože to druhý přehlíží, docházejí ke lživému závěru, že musejí přidat, dělat toho pro něj víc. Psychologie tomu říká emocionální stopa. Je to jako rýha na gramofonové desce. Když přenoska života vjede do této rýhy, skladba začne přeskakovat. Pokaždé. Kdykoli si někdo neváží toho, co pro něj děláte, oživí se Vám přesvědčení, že je to Vaše chyba. A tak sami sebe trestáte, ačkoli byste se v té chvíli měli naopak obejmout. Soustředíte se na to, abyste více vyhověli člověku, který si Vás neváží, ačkoli byste od něj měli naopak odhlédnout. Zabíjíte své Já, své dobro, lásku k sobě, ačkoli byste to všechno měli v sobě naopak živit.

Přitom tu rýhu do Vás vyryl někdo v minulosti. Stačilo, když Vám řekl, že Vaše maximum nestačí. Nebo když se k Vám choval jako k nule.

A tak se stane, že ve chvíli, kdy jednáte správně, si myslíte, že chybujete. Že když dáváte lásku a ona se Vám nevrací, si myslíte, že je nesprávné dávat lásku. Že když jste hodní lidé a druhým vždy k dispozici, pak pokud Vás zneužijí, myslíte si, že nemáte být hodní.