COOLna

Jsme opravdu malý národ. Někdy až moc malý na to, aby jako národ fungoval. Někdy vás přepadne pocit, že každý je vaše tetička, bývalý spolužák nebo randil s vaší nejlepší kamarádkou.

Občas to tak vážně vypadá. Někdy je proto těžké udržet si profesionální přístup a nestrannost v tak malé, úzce propojené společnosti. Myslím, že máme sklon být k sobě vždy navzájem neformální a přátelští.

Musím se zeptat na jednu věc: na tajemství islandských příjmení. Nemáte klasická rodinná jména, dítě přejímá jméno svého otce, případně matky. Jak pak rozlišujete rodiny? A není to občas až moc intimní, když na první dobrou víte, kdo je či není otcem dítěte?
Hádám, že tohle může být trochu matoucí. Na druhou stranu to je v něčem jednodušší – dostanete jméno pro celý život, které se nezmění, ani když se žena vdá. Není definovaná tím, jestli je, anebo není vdaná.

Je také jedno, jestli jsou vaši rodiče oddaní – vaše jméno je předem dané, když se narodíte, dostáváte jméno svého otce. Nebo matky, pokud je svobodná a nechce otce uvést. Myslím, že v tomhle ohledu to může být i osvobozující.

Někdy si lidé později tohle jméno změní – vezmou si třeba jméno otčíma, který je vychoval, místo jména biologického otce, který je zavrhl.

Ale někteří z nás mají i klasická příjmení – třeba moje prostřední jméno Hagalín je rodinné příjmení z matčiny strany. Ale protože se můj otec jmenuje Björn, jsem také Björnsdóttir, což znamená dcera Björna. Je to docela praktické.

O islandštině vím ještě to, že nemáte mnoho cizích slov. Třeba cigareta se řekne vlastně „větrné dřívko“. Je to pořád ještě pravda? Neovlivňuje vás angličtina dnes víc?
Už samozřejmě máme některá vypůjčená slova. Třeba ona cigareta se islandsky řekne vindlingur, ale nikdo ji tak dnes nenazve. Kouříme sígarettur. Tedy kouřívali jsme, ale pak jsme toho museli nechat, protože je to ohromně nezdravé. Máme i některá úžasná nová islandská slova: telefon je sími a počítač je tölva…

Ale obávám se, že mladí lidé jsou tak ponoření do angličtiny, že ztrácejí schopnost vyjádřit se a psát v islandštině. Bojujeme tak teď o to, udržet islandštinu ne zcela bez anglických slov, ale jednoduše jako hlavní jazyk Islandu.

Vy jste také studovala v zahraničí – ve Španělsku, v Dánsku, v USA… Jaké byly vaše první dojmy?
Když žijete na malém ostrově, jediné, na co v mládí myslíte, je, jak se dostat pryč a nikdy se nevrátit. Téměř každý Islanďan to udělá, odjede na studia nebo za prací. A téměř každý se vrátí zpátky.

Miluju všechna místa, kde jsem žila, New York, Kodaň, Paříž, ale po chvíli mi začaly chybět hory, oceán, zvuk mého jazyka. Stýskalo se mi dokonce i po tom příšerném počasí a zimní tmě!

O Islandu se říká, že je to v podstatě neobyvatelný ostrov. Ale lidé tam žijí už po staletí…
To je běžný omyl, Island je ve skutečnosti velmi obyvatelný, vždycky byl dobře uzpůsobený pro zemědělství a rybolov, ačkoli jeho velkou část, tu ve středu ostrova, zabírá poušť. Sopečný popel dal vzniknout velmi úrodné půdě a Golfský proud zajišťuje mírné a stabilní klima.

Počasí tu nikdy není zrovna nádherné, není to žádná rajská zahrada, ale máme k dispozici spoustu energie a horké vody, abychom udrželi naše domy i bazény vyhřáté a dokázali ve sklenících pěstovat zeleninu. V tomhle ohledu je život na Islandu vlastně velmi snadný.

SIGRÍĐUR HAGALÍN BJÖRNSDÓTTIR, novinářka, spisovatelka a moderátorka