„Ty jsi pěkný dezolát / řekla halí belí / a byla to pohoda (…) ty jsi pěkný dezolát / tohle řekla ona / musíme tě sledovat.“ Moje první setkání s tehdy dosti neurčitým pojmem dezolát se uskutečnilo prostřednictvím stejnojmenné písně skupiny Vypsaná fiXa.
Web Čeština 2.0, který má v záhlaví charakteristiku „Slovník, který tvoříte vy“, vysvětluje dezolátství třemi definicemi:
1. bezdomovec nebo opilec, velmi odpudivého vzhledu, zápachu apod.
2. protagonista dezinformační scény, většinou trvale nespokojený jedinec na okraji společnosti, který si životní frustraci kompenzuje odmítáním společenských autorit a příklonem ke konspiračním teoriím a politickému extrémismu.
3. nadávka.
Všechny tři jsou urážlivé.
Slovníky cizích slov pak mají pro dezolátství české ekvivalenty, a sice žalostný nebo zoufalý. A slovníky českých synonym nabízejí výrazy jako ubohý, bídný, tragický, ničemný, hanebný, podlý, bídácký, ostudný.
Opět nic, čím by si toužebně přál být kdokoliv charakterizován.
Jsou tu navíc ještě další důvody, proč se pojmům, jako je dezolát, vyhnout. Jsou naplněné pohrdáním, povýšenectvím, neúctou k lidské bytosti – jakkoliv se chová hloupě. Paradoxně navíc urážením ostatních sami ztrácíme na slušnosti, kultivovanosti a důstojnosti.
Jan Stránský
COOLna 
Napsat komentář