COOLna

Schválně: Jaké věty jste nejčastěji slýchali jako malí?

Já slýchal obvyklé negativní desatero: Nezlob! Neruš! Neodmlouvej! Nelži! Nekraď! Nelelkuj! Nekuř! Nepij! Nefetuj! A hlavně: Nevybočuj!

Pořád mi někdo říkal, co hlavně NEmám dělat. A když jsem opáčil, co tedy MÁM dělat, slyšel jsem další z NE: Nebuď drzý! Nebo: Nepřemýšlej! Nech to na druhých. Oni Ti řeknou, co máš dělat.

Vydržel jsem až do chvíle, kdy mi došlo, že řídím-li se druhými lidmi, ke štěstí mě to nevede. Druzí totiž nemají ponětí, co mě činí šťastným. To vím jen já. Přitom každý člověk je jiný. Ano, každý ví, co ho učiní šťastným, ale u každého je to něco jiného a nikdo to s jistotou neví o tom druhém.

Proto jsem negativní desatero začal bořit odzadu. Přestal jsem se držet pravidla Nevybočuj. I proto, že mi jeden učitel řekl: „Jen klidně vybočuj. Vystup z davu. Pak půjdeš rychleji než dav. Dav jde totiž rychlostí nejpomalejšího jedince. I proto je život jako tetris. Jakmile zapadneš do řady, zmizíš.“