COOLna

Forenzní antropologie je poměrně často zobrazována ve fikci. Tuhle otázku jistě dostáváte často, ale co je podle vás jedna zásadní věc, ve které se fikce liší od reality?

Hmm, média potřebují ukázat práci forenzních vědců jako práci, která je dobrodružná, akční a konstantně plná práce v terénu. Skutečná realita je spíše sezení u počítače, pročítání spisu a samotná analýza, která rozhodně není dobrodružná, nehoníte se za vrahy nebo pachateli trestných činů, i když se s nimi třeba jednou setkáte. Není to náš každodenní chleba.

Pod antropologickou prací si představuji už zmíněné lidské ostatky. Jak vypadá vaše běžná denní činnost?

Paradoxně naše práce s lidskými ostatky znamená dotýkat se jich jen minimálně. Moje práce přesunuje studium do virtuálního prostoru. Proto i má běžná denní činnost se více podobá hráči komplikované počítačové hry, ve které se hledají indicie a luští se jeden kvíz za druhým.

Do jaké míry se používá forenzní antropologie v české kriminalistice? A do jaké míry naopak podobné metody užíváte v archeologii?

Forenzní antropologie má své důležité místo v kriminalistice, a to kdekoliv ve světě. Český, nebo spíše evropský kontext je typický svým širokým odborným záběrem od identifikace kosterních nálezů přes analýzy mrtvých těl až po identifikace živých osob na různých záznamových médiích. Nebo odhady věku osob, které hledají v Evropě azyl. V oblasti analýzy kosterních nálezů se řada metodických postupů překrývá s bioarcheologií nebo kosterní antropologií. Rozdíl je ve stáří nálezu, společenském významu a odborné i osobní odpovědnosti.

Jak zásadně se studium ostatků liší dnes v porovnání s výzkumem o generaci nazpět?

Rozdíl je ve významu moderních technologií. Dnes se antropologické pracoviště neobejde bez záznamových a zobrazovacích přístrojů, jako jsou trojrozměrné skenery, ruční RTG nebo synchronizované digitální fotoaparáty. Současně se klade vysoký důraz na molekulárně biologické a biochemické analýzy. V neposlední řadě musí být každý forenzní antropolog vybaven znalostmi biostatistiky.

Abych to vztáhl na konkrétní příklad –⁠ jak dlouho by trvala rekonstrukce tváře Jošta Lucemburského před příchodem počítačů a jak dlouho trvala dnes s počítači?

Rekonstrukce s počítačovou podporou i bez ní jsou v obou případech mravenčí prací. Manuální upravování v počítači je časově i odborně náročné, v tom směru jsme si práci neulehčili, ale můžeme některé kroky automatizovat. Nicméně obličej každého člověka je odlišný, a proto i každá rekonstrukce je tak trochu jiná. Výhoda počítačové podpory je v možnosti donekonečna upravovat výsledek nebo vytvářet různé scénáře, např. jeden obličej v různé fázi života.

Řekněme, že mě dnes přejede tramvaj a za 1000 let vykopou vědci moje ostatky. Z čeho se pozná, jestli jsem se živil rukama, nebo naopak hlavou?

Záleží, jak náročná byla vaše manuální práce a jak dlouho jste vykonával opakované pohyby spojené s daným zaměstnáním. Pokud to byla práce v kamenolomu, pak očekávejte změny na obratlích a kloubech horní končetiny, určitě se u vás objeví fraktury z únavy nebo minimálně mikrotrhliny v koncových částech dlouhých kostí. Některé profese mají zcela specifický projev na kostře, jiné již méně. Takový mnich se s lamačem kamene ve fyzické aktivitě nedá srovnat, a přesto může mít shodně poškozená kolena od klečení.

Často se ptám, jaký je rozdíl mezi českou a zahraniční vědou. Tedy jak je na tom česká antropologie ve světovém kontextu?

Zda je česká antropologie na světové úrovni? Snažíme se, aby byla! Není úplně pravda, že antropologie je úplně stejná v celém světě – zrovna česká antropologie nebo středoevropská je trošku specifická ve svém záběru. Ten je mnohem širší než třeba ve Spojených státech. Když v USA řeknete „forenzní antropolog“, máte na mysli odborníka, který identifikuje forenzní kosterní nálezy. Když totéž řeknete u nás, tak je to zároveň člověk, který se zabývá identifikací osob, živých i mrtvých. Okruh zájmu je u nás mnohem širší a klade také větší nároky na odbornost. Takže v tomto mohu říct, že forenzní antropologie je u nás na velmi dobré úrovni – je nejen na úrovni světové, ale přináší ještě něco navíc.

Co významného by mělo zaznít o vašem oboru, ale obvykle nezaznívá?

Antropologie obvykle nebývá vnímána jako věda s praktickým využitím. A přesto jako věda o člověku by člověku měla pomáhat v každém směru. Na našem pracovišti se snažíme, aby to tak opravdu bylo.

Petra Urbanová, forenzní antropoložka