COOLna

„Za dva měsíce deset kilo dole mi extrémně zvedlo sebevědomí. Přišla jsem si hrozně hezká,“ zasní se Markéta. V takovém přístupu není podle terapeutů jediná: u dospívajících dívek je „hubnutí“ jeden z hlavních motorů braní – že člověku po čase odejdou zuby nebo se rapidně zhorší pleť, si závislí uvědomí až ve chvíli, kdy své problémy s drogami začnou řešit. A zvyknout si pak znovu na normální tělo některé dívky ani nezvládnou. Touha po – v jejich očích – „dokonalé“, čili extrémně štíhlé, postavě je pak cyklí do relapsů a abstinenčních pokusů. A tak pořád dokola.

Na sociální sítě začala studentka střední školy psát vlastně až přímo v souvislosti s užíváním. Sdílení pocitů, stavů, shánění nových dealerů i retweetování depresivních výkřiků, se kterými se závislí snadno identifikují. Markéta je z malého města, kde se všichni znají a drogám rychle propadla i proto, že užívala s přítelem. O tom, že jí ke štěstí stačí jen on a párno, psala měsíce až euforicky. Není divu: v jistém ohledu se totiž na pervitin dá dívat jako na svého druhu rovnostářskou drogu. V počátcích užívání v partě jsou všichni sjetí stejně. Především pro lidi, kteří mají problém se začlenit, se pervitin stává svého druhu vykoupením. Mohou mluvit beze studu, mohou konečně zapadnout mezi ostatní, mohou s nimi sdílet pocity, situace. A to se prostě počítá.

„Co ti nikdo dopředu neřekne o drogách je, jak moc super to je. Protože ať na pervitinu děláš cokoli, baví tě to. I blbý uklízení například. Takže potom tě střízlivýho nic moc nebaví. Například ani sex. Ze všeho jsi hned unavený, otrávený,“ glosuje mladá dívka. Stejně jako většina lidí, se kterými jsme o perníku mluvili, si i ona uvědomuje, že ji užívání poznamenalo. Pochyby o tom, co vlastně ona, její přítel i kamarádky kolem se svým životem dělají, když do něj nechali vstoupit pervitin, začaly s postupem času prorůstat do virtuálního sdílení.

Holky, s kterýma jsem si v druhé třídě hrála v družině, mi teď píšou, jestli jim seženu a jestli si dám s nima.
(Status na Facebooku)

Představovat si perníkové tahy části dospívajících pouze jako extatické jízdy metanfetaminem nakoplých „feťáků“ a nekonečné párty v klubech je hodně vzdálené realitě. Stereotyp, že taneční hudba je příliš provázaná s užíváním drog, je zažitý. A i když mladiství uživatelé ze začátku často chodí na párty poslouchat hudbu, tančit a fetovat, časem se dostávají do fáze, kdy jim droga spíš umožňuje jen rádoby normálně fungovat: chodit do školy, na brigády, mít alespoň nějaký sociální život.

Zvládat i úplně normální věci bez užívání se pro ně časem stane nemožné a návyk to jen dál prohlubuje. Nervozita z venkovního světa narůstá. Minimálně mezi nezanedbatelnou částí uživatelů se proto rozvíjí čím dál tím větší samota. Nejen s nástupem toxických psychóz je totiž lepší nemuset řešit, kdo vás o co obere, kdo vás jak podvede a co lidem v okolí způsobíte vy sami. Začíná fáze absolutního odtržení.

Osamělost se pak stává novým stupněm závislosti. Díky sociálním sítím může být alespoň trochu sdílená. Že se z večírků a hromadného užívání časem závislý člověk raději stáhne, ví Markéta moc dobře. „Když jsem začínala, tak nám stačilo piko třeba za pět set na víkend pro dva lidi. Pak prostě na večer pro jednoho aspoň třeba za tisíc, aby to něco dělalo. A pak už mi ani nevadilo být sama doma a sjetá,“ přemýšlí nad postupnou proměnou způsobu užívání Markéta. „Když jsem užívala každý den, přišlo mi, že cokoliv vymyslím, musím hned napsat. Sjetá jsem si přišla nejlepší, nejchytřejší a nejzajímavější,“ přemýšlí Markéta nad důvody, proč o svém braní otevřeně mluvila na sociálních sítích.

Zahrajeme si na schovku? Já pikám!

Miluju sníh a ve škole mám nejradši geometrii.

Včera jsem se stala podruhé zaměstnankyní měsíce. Děkuju ti, pikénko.

Na Instagramu, Twitteru i TikToku sdílejí mladí lidé fotky dealerských sáčků, nažloutlých kamenů, narýsovaných čar na mobilech. Nezřídka kdy na rozsvíceném telefonu prosvítá mezi drogami nápis volajícího. Máma. Bere se všude. Ráno před školou, během vyučování na záchodech, večer v parku s kamarády nebo doma, zatímco se rodiče dívají na televizi.

Příspěvky, které hrdí uživatelé co chvíli postují, jsou v určitých dnech repetitivní, v jiných paranoidní a v dalších zase sebereflexivní. Sehnat si, sjet se, užívat si, stresovat se, mít toxickou psychózu, proklínat perník a za hodinu ho zase milovat. Zvláště závislostní epizody působí na člověka, který pervitin neužívá, někdy děsivě. Kromě lásky k droze a určitého principu hry a provokace je v nich totiž přítomná i vysoká míra cynismu. Beru, no a co?

Z párna se stává krystalický nejlepší kamarád, nejdřív obohacující a po chvíli devastující. Vztah s drogou nahrazuje další vztahy – včetně toho k sobě. Perník tak brzo splyne s člověkem.

A2larm