COOLna

Mentální ruminace, to je převalování neradostných myšlenek v hlavě kolem dokola. Představte si partnerskou hádku, po pěti minutách jeden bouchne dveřmi a odejde se uklidnit do sklepa. V hlavě mu jede: „To je děsný, co si dovoluje. Takhle se mnou mluvit. A ještě když ví, že jsem na tyhle věci citlivej. Žádný ohledy. Já to věděl od začátku. I kámoši mě varovali. Ona je fakt strašná. A ten její tón, co se úplně zarejvá do hlavy. …“

Když se po deseti minutách takového „uklidňování“ vrátí, je pořád ve skvělé konfliktní formě, cítí se jako chudák a jeho drahá polovička je ta největší saň v galaxii.

O druhých lidech v ruminačních chvílích uvažujeme, že jsou pyšní, neschopní, hloupí, zlí nebo povýšení. Přehrávám si situace, co mi kdo řekl, udělal, co si určitě myslel a jak mu to příště nandám nebo jak se mu nebudu ozývat. Tím si vytvářím si a fixuju negativní obraz druhého a podle něj s tím člověkem pak jednám.

Protože myšlenky vedou k činům, činy ke zvykům … a zvyky utvářejí povahu, která je naším osudem. Takže i když jsou to „pouhé“ myšlenky, jejich význam nesmíme podceňovat.

Co s ruminací? Jak se u ní člověk přistihne, je potřeba říct si „dost“ a začít se soustředit na něco jiného – jít něco dělat, s někým si povídat, soustředit se na dýchání … Když se ty myšlenky vrací, vezměte si čistou A4 a zapište si nebo zakreslete, co se vám v hlavě honí. A potom viz výše, přejděte k jinému tématu.

Možná bude stačit už samotné uvědomění, že něco jako ruminace existuje a že jsem si třeba doteď pořádně nevšimla, že takovou věc dělám.

Přestat ruminovat, to je něco, co může každý udělat pro hezké vztahy s druhými lidmi (a samozřejmě se sebou).

PhDr. Michaela Peterková