Jak už jsem zmiňovala, narodila jsem se do privilegované rodiny. U nás jsem byla první vysokoškolačka. Otevírala se mi akademická dráha, ale pak jsem otěhotněla a začala narážet na různé překážky. Šlo například o paternalistické názory, jak chci skloubit mateřství a akademickou kariéru, ale i zcela obecně, jak se mám a nemám chovat v těhotenství, jak mám vypadat, kolik „smím“ přibrat apod. Začala jsem si uvědomovat, jaký vliv mají tyto stereotypní názory na dívky. Všímala jsem si různých genderových vzorců a podivovala se, proč se pro holčičky prodávají úzké růžové kalhoty, zatímco chlapečci mohou nosit pohodlné volné tepláky, ve kterých mohou dovádět. Postupně se mi ta mozaika začala skládat.
Hodně mi pomohly sociální sítě, kdy například přes Instagram nebo Twitter můžete nahlédnout do života v jiných zemích a vidět, jak je to odlišně uspořádané v jiných rodinách. Poznala jsem, s jakými problémy se potýkají další ženy a matky. Díky tomu jsem mohla vyhlédnout ze své sociální bubliny a naplno si uvědomit, že skutečně nežijeme rovnoprávně. Právě proto, že mám tak výhodnou pozici, cítím povinnost bojovat i za jiné, například matky samoživitelky. Zkrátka mi došlo, že feminismus je obrovsky důležité téma právě pro děti. Od samého začátku se musíme snažit prolamovat klišé o genderových vzorcích nejen u dívek, ale i u chlapců. Neexistují například emoce, které jsou vyhrazené pouze pro dívky nebo jen pro hochy.
Profesně se zabýváte předškolní pedagogikou. Tomuto tématu jste věnovala několik knih. V češtině vyšla například publikace Ne! Já nechci!, která učí rodiče porozumět období vzdoru u dětí. Ve své nejnovější knize s titulem New Moms for Rebel Girls píšete o feministické výchově dívek a chlapců a obecně o uspořádání partnerských vztahů. Cítila jste, že tu taková kniha výrazně chybí?
Napsala jsem předtím knihu o právech dětí a proč je tak důležité je respektovat. Pak přišla pandemie a mně došlo, jak je podstatné se uvnitř této znevýhodněné skupiny – znevýhodněné na základě věku – zabývat právě výchovou dívek, které jsou mimořádně zranitelné a zejména na internetu ohrožené například sexuálním násilím. Navíc stále velmi často později přebírají různé pečovatelské role. Přála jsem si obrátit v rámci feministického diskurzu pozornost právě na ně. O výchově chlapců už vznikla řada knih, ale jen velmi málo jich existuje o feministické výchově dívek, kde by se zdůrazňovalo, že my matky musíme své dcery opravdu výrazně podporovat, aby si uvědomily vlastní hodnotu.
Právě tohle je jedna z oblastí, kde se nesmíme nechat ukolébat mylným dojmem, že jsme toho jakožto ženy už hodně dosáhly. Vezměme si například instagramové filtry, které dívkám zúží pas nebo zvětší prsa. Tohle dospívající mládež obrovsky ovlivňuje. A přitom je to tak antifeministické! Proto tomu musíme věnovat pozornost a jasně se vůči tomu vymezit. Musíme sledovat, jak se vyvíjí móda a jaké hodnoty se předávají ve filmech, seriálech a knihách pro dospívající. Není možné ukazovat dívkám, že pro lásku se musejí obětovat a popírat své potřeby. Naopak, musíme je podporovat v tom, aby si své potřeby uvědomovaly a naplňovaly je.
Zůstaňme ještě na chvíli u vztahů mezi matkami a dcerami. Ve své knize dáváte velký prostor odhalování různých traumat, která tyto vztahy zatěžují, a jejich napravování. Co je podle vás nejdůležitější, když se v dospělosti rozhodneme matce odpustit, že nás třeba během výchovy silně zranila?
S tímhle obrovským tématem se už léta setkávám i ve své poradenské praxi: dnešní matky mají velmi špatný vztah se svými matkami. Snažíme se pak jít po stopách až ke kořenům problému a prolomit bludný kruh, aby se tyto zkušenosti a vzorce chování nepřenášely dál. Podle mě je důležité snažit se chování našich matek zasadit do kontextu doby, ve které žily, a uvědomit si, jak vypadal tehdejší patriarchát. Přijde mi podivné, když slýchám, jak to naše matky všechno zvládaly a dnešní ženy jsou přecitlivělé. Ale tak to přece vůbec nebylo. Na ženy tehdy dopadal obrovský tlak a stres, jak zvládnout výchovu dětí a péči o domácnost.
V padesátých a šedesátých letech existoval například v Německu jistý druh bylinného alkoholu jménem Frauengold (Ženské zlato), který se v televizních reklamách propagoval jako lék na uklidnění vystresovaných žen. Z toho si můžeme udělat obrázek, jak se tehdy asi cítily a že se jim vůbec nežilo lehce. V německém právním řádu nebylo například dlouhou dobu trestné ani násilí v manželství. Proto si myslím, že není nutné odpouštět, ale spíš se snažit porozumět tomu, čím si musely naše matky projít, a najít v sobě pro ně pochopení. A také si to nebrat tak osobně.
Ve výchově jde obecně o to, že děti na sebe berou pocit viny. Když jsou rodiče ve stresu, děti mají tendenci si domýšlet, že je to kvůli nim, protože nejsou hodné. Ale tak to není. Matky, které se dnes cítí špatně, nebyly špatnými dětmi, nebyly špatnými lidmi. To jen jejich rodiče procházeli složitým obdobím.
Ráda bych se dotkla ještě jednoho důležitého tématu vaší knihy, a sice potlačování emocí. Co ve své praxi radíte lidem, kteří s tím zápolí? Jak se nejlépe učit poznávat své emoce a vyrovnávat se s nimi?
Základem je dovolit si všechny emoce, například zlost. Můžeme se cítit naštvaní na svého partnera nebo dítě, ale klíčové je, jak s tím naložíme. Zlost sama o sobě není vůbec špatná, naopak. Ukazuje nám, že někdo překročil naše hranice. To je nesmírně důležité, protože ty nás chrání. Musíme si uvědomit, že neexistují „špatné“ pocity. Zlost je dobrá, protože nás chrání před neustálým fyzickým nebo psychickým přetížením. Pokud ženy potírají svoji zlost a snaží se neustále své vnitřní hranice posunovat a ukazovat, že všechno snesou, zvládnou, že se o všechny kolem postarají a s jejich tělem může kdokoliv jakkoliv nakládat, není to vůbec dobré.
Musíme se naučit říkat ne a stát si za tím, protože se tím chráníme. Zlost jako negativní emoce je jen společenský konstrukt. My bychom se měli učit poznávat, co ji způsobuje, ať už v partnerských, nebo rodičovských situacích. Často je za tím stres a přetížení. Pak se můžeme posunout k tomu, co se má změnit, abychom se nakonec cítili jinak a lépe.
Susanne Mierau, pedagožka, terapeutka a autorka knihy New Moms for Rebel Girls
COOLna 
Napsat komentář