Střízlivost byla jako zatažená ruční brzda. To poslední, čím jsme se chtěli ve sprintu za vzrušením a existenciálním poznáním zdržovat.
Časy se ale mění. Mladí lidé už intoxikaci alkoholem tolik nevyhledávají.
A půjde to dál. Protože zlom, a to vám říkám, přichází ve čtyřiceti, možná pětačtyřiceti. Kocovina po noci ve výčepu, v klubu, je jiná. Je vám fyzicky hůř. A nejen v sobotu. Ještě ve středu máte hlavu ve svěráku. A žaludek na bouřícím moři.
Zlé je, že kocovina s věkem dostává i duševní rozměr. Po pijatyce některé z nás trápí úzkosti, panické ataky, deprese. Nikoli náhodou je ostatně alkohol psychiatry považován za jeden z nejsilnějších depresantů vůbec (své o tom ví třeba herec Martin Preiss). Většinu sebevražd páchají muži. Většinu z nich muži v krizi středního věku. Většinu z nich opilí muži.
I v alkoholem nacucané české společnosti se pomalu začíná o trvalé střízlivosti mluvit jako o docela samozřejmé cestě životem.
Možná o cestě ochuzené o jistý iracionální, leč někdy (málokdy) vysoce inspirativní rozměr. Ale ve finále o cestě hodnotnější a zdravější. O cestě, kterou člověk vnímá ostře všemi smysly, díky čemuž zmateně neklopýtá a nepadá v první zatáčce po hlavě do škarpy.
COOLna 
Napsat komentář