COOLna

Váš dědeček, profesor Vladimír Beneš nejstarší, skvělý neurochirurg, zemřel vloni v požehnaném věku sta let. Když člověk tu stovku vidí takhle zblízka, je vůbec o co stát?
To je těžké. Dědeček býval svěží stařík, který se o všechno zajímal, luštil křížovky, sledoval veškerý sport včetně suma a šipek, rád si povídal s lidmi, často jsme spolu hráli karty. Ještě v devadesáti byl na lyžích a hrál fotbal a tenis. Pořád si všímal i toho, co se děje tady na klinice, kterou v roce 1978 zakládal. Jenže když mu bylo devadesát devět a půl roku, dostal covid a ten ho strašně srazil. Děda z toho byl otrávený, začal říkat, že už ho to nebaví, že „stáří je svinstvo“. A měl pravdu.

Čili nejde o číslo, ale o kvalitu života?
Samozřejmě. Kvalita života by měla být vždycky důležitější než číslo. Protože ono je něco jiného, když je někomu pětaosmdesát, hraje tenis a má přehled o světě – a něco jiného je sedmdesátník, z něhož je takříkajíc ležák.

Dívala jsem se na záznam Hyde Parku Civilizace z roku 2017, kde jste vystupovali ještě všichni tři – váš dědeček, váš otec a vy, tři významní neurochirurgové. A dědeček byl z vás tří nejvtipnější. I když většinou jen tak něco utrousil, ale sedělo to…
… s prominutím jako prdel na hrnec, že? To on uměl dobře. Ale hlavně mu vždycky všecko prošlo, protože v jeho věku ho přece už nikdo nebude obviňovat třeba z nějakého šovinismu. Přitom jeho oblíbené moto bylo: „Půlhodinka šovinismu neuškodí organismu.“ Všechno se mu už tolerovalo, i když některé jeho názory byly… no… v dnešní době ne úplně korektní. Byl ze staré školy a z některých věcí by se asi dnes zbláznil. Třeba že už se ani nebudou smět vysílat filmy s Vinnetouem, protože jsou prý rasistické.

Doc. MUDr. Vladimír Beneš, PhD.