„Držíte si v šálku voňavou horkou kávu a někdo do vás narazí. Takže váš nápoj všude rozlijete…
Kdyby se vás někdo zeptal, proč jste rozlily kávu, mohly byste odpovědět podobně, jako bych na první dobrou odpověděla i já: „Samozřejmě kávu jsem rozlila proto, že do mě někdo strčil.“
Špatná odpověď.
Rozlily jste kávu proto, že v šálku byla káva. Kdybyste v něm měly čaj, rozlil by se čaj.
Vždy se rozlije jen to, co je uvnitř.“
A teď ta analogie, která mě neskutečně baví…
Kdykoli do nás Život z nějaké strany strčí nebo narazíte, pravděpodobně se něco vylije.
Takže krásná otázka zní: „Co je skutečně ve vašem šálku?“
Co se rozlije vám, když do vás Život strčí? Co se vylije, když máte náročný den nebo náročné období? Láska, soucit, pochopení nebo třeba laskavost sama k sobě? Nebo se vylije hlavně vztek, negace nebo pochybnosti?
Každý den máme volbu, protože Život do nás strká poměrně často.
Nebylo by skvělé vědět, že mám ve svém šálku uvnitř převážně spokojenost, klid nebo pocit štěstí?
Tahle kávová analogie je přesně to, jak vnímám péči o sebe a o svoji krásu a ženskost. Neklouže jen po povrchu. Je něčím, co pomáhá tomu, aby v mém vnitřním šálku bylo víc toho, co nenadělá tolik nepořádku, když se mi to vylije. Přesně proto mi dává smysl starat se nejen o ten šálek, ale i o to, co je uvnitř.
Jak to dává smysl vám?
Třeba vám právě tahle kávová analogie pomůže ke spokojenějšímu prožívání každodennosti. Protože to se rozhodně počítá.




Napsat komentář