Dnešní doba je plná změn a zvratů. Prospělo by nám všem, kdybychom měli stále oči i uši otevřené, byli přístupní různým příběhům a uměli z každého něco vytáhnout?
Jsem přesvědčená, že to je jediná možná cesta k radostnému životu. Pokud se člověk uzavře jen do své představy o světě, o lidech a jejich chování, zažívá pak hodně nenaplněných očekávání, z těch plyne frustrace a ta člověka otráví. Ale není to jednoduché, být stále otevřený. Vyžaduje to neustálou bdělost, cvik a velice upřímný vztah k sobě samému.
Pro někoho jsou společenské konvence a zajetá nepsaná pravidla životní jistotou a dávají mu pocit řádu a sounáležitosti s určitou skupinou dalších lidí, ke které se vztahuje. A jakmile je někdo poruší, stává se nepřítelem, nebezpečím, narušitelem.
Možná to souvisí se sebevědomím. Taky s osobní zkušeností, ochotou otevírat se. Proto je důležité, aby spolu lidé mluvili, aby se neuzavírali. Kdo stráví legrační a milý čas s homosexuálním nebo lesbickým párem, kdo bude cestovat a pohostí ho vřelá muslimská rodina, už se nebude automaticky agresivním způsobem vůči takovým lidem vymezovat, o tom jsem přesvědčená. Zároveň si myslím, že dělat si z takových věcí legraci je naopak žádoucí a úlevné pro všechny strany.
Martha Issová




Napsat komentář