Utrpení (trápení) je psychická reakce organismu na prožitou událost. Utrpení (trápení) je prostě to, co děláme se zážitkem ve své hlavě. Jak dlouho ho v mysli nosíme. Utrpení (trápení) je svým způsobem naše rozhodnutí – opakované si připomínání bolesti, jako by se děla pořád, ačkoli ona už dávno ustala. Ano, bolest nám způsobuje někdo druhý, utrpení (trápení) si ale způsobujeme sami. A to je dobrá zpráva. Zatímco to, zda nám někdo způsobí bolest, nemáme ve své moci, utrpení máme.
Každý rozchod člověku vezme trochu lásky i sebelásky. Nejenže ztratíme zdroj lásky zvenčí (nebo alespoň člověka, kterého jsme za zdroj lásky původně považovali), ale ještě pochybujeme o sobě, o chybách, kterých jsme se dopustili, o své vlastní hodnotě. Ano, rozchod je útokem i na naši vlastní identitu a vztah k sobě samým. Je zdrojem velmi negativních emocí, negativních myšlenek, negativních činů, a tudíž i negativních výsledků. Zkrátka: Nemusíme mít sami sebe rádi ať už proto, koho jsme si to vybrali, jak dlouho jsme se s ním zdržovali, že jsme rozchodu nezabránili, nebo pro sebeoslabování, že už nás nic dobrého nečeká a nic dobrého si nezasloužíme.




Napsat komentář