COOLna

Dovolím si jednu poznámku: v izolované podobě židovská historie neexistuje, je to fragment dějin celého lidstva, a to velmi poučný
fragment. Nadto minulost vždy sousedí s přítomností, ať už si ji uvědomujeme, nebo na ni zapomínáme. Rusové se z podstaty bojí úřadů a úřady vynakládají maximální úsilí, aby tento
strach vyvolaly. Strach a nejistota z budoucnosti jsou dědictvím naší minulosti. Nevím, jak se chovají moderní hospodyňky, ale v mé
paměti je stále živá vzpomínka na babiččinu kredenc, ve které nikdy nechyběly zásoby obilovin a mouky „pro všechny případy“, jako příprava na potenciální zpřísnění režimu. Myslím si, že v hlavách starších současníků je tato vzpomínka stále ještě přítomná.

Ani to ale nebrání vyjít na demonstrace lidem napříč generacemi. Na druhou stranu si větší část společnosti zvykla na
určitou životní úroveň a nechce opustit svou komfortní zónu. Co by se mělo stát, aby více Rusů začalo bojovat za svobodu a lidská práva, a ne za svobodu konzumu?
Obsah lednice úzce souvisí s obsahem televize. Když nesrovnalost dosáhne znatelné míry, ve společnosti začíná neklid. Až potom lidé vyjdou do ulic. A je dobré, když vláda dokáže řešit společenské problémy ještě předtím, než lidé vyjdou protestovat.

Zvolila jsem si poněkud jinou strategii – žít tak, abych s ním neměla nic společného. V rámci možností se snažím realizovat vlastní život nezávisle na rozhodnutích strany či vlády.
Znamená to, že dáváte přednost
životu v osobní utopii?
Každý z nás si buduje svůj osobní prostor, něco do něj vpouští a něco z něj vylučuje. Nemám ale pocit, že bych žila v osobní utopii.

Ljudmila Ulická, spisovatelka