„Tati, co hlavního bych jednou neměl dělat, abych si udržel dívku svých snů?“
„Pamatovat si, že pokud ji nejsi schopen udělat šťastnou, neměl bys překážet někomu dalšímu.“
Syn se zarazil: „I když ji miluji?“
Místo odpovědi jsem se sklonil a nabral oběma rukama písek. Dlaně, jako dva talíře s vrchovatým pískem, jsem pak zvedl přímo před synovy oči. Užasle sledoval, jak jsem jednu dlaň uzavřel v pěst a písek, stlačovaný uvnitř, začal mezi prsty unikat ven, až v hrsti nezbylo nic.
Druhou dlaň jsem dál ponechal otevřenou. Písek z ní mohl kdykoli odletět, kdyby chtěl, ale neudělal to. Na otevřené dlani zůstal všechen.
Syn se po chvíli usmál. „Děkuju, tati. Už rozumím.“




Napsat komentář