COOLna

Náš život je o energii. Nemáme jí nazbyt. Máme své limity. Proto ji potřebujeme chránit. A současně pochopit, že všechno nemůžeme ovlivnit. S druhými se můžeme snažit jednat nejlépe, jak umíme, ale dobré vztahy nám to nezaručí. Ve vztahu jsou totiž vždy dva lidé. A ten druhý o dobrý vztah stát nemusí.

Nás to pak trápí dvojnásobně. Jednak nás může trápit on svým toxickým jednáním, a jednak se trápíme sami, že na to neumíme reagovat.

Vysavačem energie nemusí být jen cizí člověk, kterému na Vás nezáleží a jen si Vás vybral jako terč. Nebývá to náhoda. Obvykle mu jeho toxické jednání „dovolujete“. Ale k tomu za chvíli.

Vysavačem rozhodně může být i blízký člověk – rodič, dítě, příbuzný, kolega, kamarád, tedy osoba, která Vás dobře zná, ví, kde máte slabá místa a nezdráhá se jich použít, protože si od ní (je blízká) „musíte“ dát líbit i to špatné. Nemůžete hned utéct z práce, zříct se rodiny. Jste trochu svázáni jako ve vězení a musíte trpět – tak uvažuje. Ale nemusí to být vyloženě špatný člověk, jen v dané chvíli může být plný špatných emocí. A Vy, protože jste „první na ráně“, schytáte úder.

Naše reakce záleží předně na naší nátuře. Jací jsme? Necháme si historicky ubližovat? Naučili jsme se (v dětství) sklopit hlavu a držet „rány rákoskou“? Nebo jsme prchliví a jednáme pod vlivem emocí, zejména těch negativních? Rád bych připomněl Gándhího myšlenky: „Oko za oko, a svět je za chvíli slepý“ a „Temnotu nikdy nelze vyhnat temnotou, jedině světlem.“

Negativní reakci tedy ne. Co však všechno je negativní? Jen protiútok? Na hrubý pytel hrubá záplata? Nejen to. Z hlediska prohlubování psychických problémů je špatná také internalizace – potlačování negativních pocitů v sobě. Spolknutí něčího ponižování, zesměšňování, pohrdání. Bolestivý příběh se tím nezastaví, ale rozvine – pouze uvnitř nás a v našem myšlení.