COOLna

Výzkumu man caves se dlouhodobě věnuje americký sociolog Tristan Bridges, který jejich historické kořeny nachází ve změnách architektury a životního stylu v 19. století. Sílící střední třída si tehdy začala budovat nový typ rodinných domů a vil, ve kterých se (samozřejmě v závislosti na jmění majitele) objevila řada nových místností určených jen jednomu pohlaví.


Ženy se uchylovaly do salonů a budoárů, pro děti začaly vznikat samostatné pokoje, kdežto muži měli své kuřárny, pracovny, knihovny, kulečníkové místnosti nebo blíže neurčené kutlochy, které se ve viktoriánské Anglii označovaly půvabným výrazem snuggery.

V klasických venkovských chalupách s jejich sdílenými světnicemi nebylo pro takovou separaci pohlaví místo ani praktický smysl, kdežto nová architektura otevřela prostor pro symbolické vymezení teritoria všech členů domácnosti.

Tento posun později ještě zesílil spolu s tím, jak se zmenšovala role tradiční široké rodiny a domácnosti se začaly redukovat na nukleární rodinu s pracujícím mužem a ženou téměř doslova uvězněnou v domě. Ta nad ním sice zdánlivě získala větší moc, ale na rozdíl od mužů v něm většinou neměla specificky vyhrazený prostor jen pro sebe.

Když psycholog Mihaly Csikszentmihalyi v 70. letech zkoumal, v jaké místnosti se cítí členové amerických domácností nejspokojenější, muži většinou uváděli sklep (tedy typickou lokalitu man caves), kdežto ženy koupelnu – dost možná proto, že to byl jediný prostor, kde mohly trávit chvíli o samotě.

Dalším zásadním impulzem podporujícím vznik domácích mužských doupat byl rozpad komunitního a spolkového života (dobře popsaný v Putnamově Bowling Alone), který odnesl i místa, kde se dříve tradičně sdružovaly čistě mužské kolektivy (typicky klubovny nejrůznějších spolků a zájmových sdružení) a mnoho mužů si jejich náhražku vybudovalo doma, byť v trochu smutné a osamělé formě.

V neposlední řadě je potřeba zmínit rozpad tradičního dělení práce a proměnu pracovního trhu spojenou se vstupem žen, ke které docházelo v poválečných dekádách (ve východním bloku často ještě dříve a rychleji než na Západě).

Muži v mnoha sektorech společnosti ztratili svou dominantní roli a řada zaměstnání (typicky kancelářské vyplňování excelových tabulek) už nemá žádný specificky mužský charakter. V reakci na tyto změny začali mnozí muži pociťovat úzkost ze ztráty kontroly, a právě jim chytře vyšli vstříc marketingoví experti nabízející k prodeji přehledně označené symboly a znaky „tradiční“ maskulinity.

Bridges podotýká, že všechno to nářadí, sportovní potřeby, doutníky, bary, zbraně, erotické plakáty a další typické dekorace man caves se většinou nevztahují ke skutečným koníčkům daného muže (často tam jen kouká na fotbal či hraje videohry), ale fungují jako signály navenek, které zbytku domácnosti naznačují exkluzivně mužský charakter daného místa.

Mediální teoretik Joshua Hoops v analýze tohoto pořadu dochází k závěru, že aby vůbec mohl existovat koncept man cave coby útočiště před světem, ve kterém už muži nemají absolutní vládu, je potřeba nejprve vybudovat obraz „pravého“ mužství a zdůraznit údajné rozdíly mezi muži a ženami a jejich rolí v domácnosti.

Jinými slovy, aby bylo mužům možné prodávat nejrůznější symboly jejich identity, od dekorací pro man caves až po sportovní auta, je nejprve potřeba takovou (ve skutečnosti zcela umělou) identitu vybudovat a propagovat.