COOLna

Katka mi vyprávěla o tom, že umí všechno, ale doopravdy nic. Tituly ze dvou univerzit, mezinárodní stáže a čtyři jazyky zní jako Nic, pokud je neumíš shrnout pod jednotnou nálepku. Honza je raketový vědec, Tomáš dělá PR a Alex je designérka, vyjmenovávaly jsme si kamarády v našem okolí, co mají na vizitce jasno a logicky tak mají jasno úplně ve všem.

Ale těch je málo. My ostatní jsme se stali generací Slash. Lomítka si dáváme mezi všechno, co podnikáme. Dobrý den, jsem designér/marketér/ilustrátor…, koktáme.

Čteme články o multipotencionálech a sníme o světě, kde platí Do what you love. Věříme v soulmates a v práce namíchané ze seznamu všech našich talentů a zájmů. Sníme o tom, že nemusíš udělat volbu a tetujeme si lomítka do vision boardů naší budoucnosti.

Bylo by jednoduché si přisednout do judging panelu k Boomers a rozvíjet monolog o rozmazlené generaci, která neví, co chce a tak se plácá od lomítka k lomítku. Kdyby se jako Deux ex Machina nezjevila realita pracovního trhu a hrstkou vysvětlení.

Moji rodiče si mohli dovolit vlastní bydlení už ve 25 letech. Generace Y si na něj sáhne až o deset let později. A to jsou předinflační odhady. V Česku vám to bude pravděpodobně trvat ještě déle.

Abych mohla platit nájem, chodit na pivo a jet na výlet, musím vydělávat více než moji rodiče. With a median household income of $40,581, millennials earn 20 percent less than boomers did at the same stage of life.

Generaci Y rostou příjmy nejpomaleji ze všech generací.

Abychom mohli dosáhnout na podobnou práci, museli jsme strávit ve škole více času než Boomers. The median college-educated millennial with student debt is only earning slightly more than a baby boomer without a degree did in 1989. Vysokoškolský titul začíná být standart, bez kterého si neškrtnete: 63 % Američanů má bakalářský titul.

Většina lidí ale přiznává, že co se učili ve škole s praxí nemá nic společného. A tak nás čeká celoživotní rekvalifikace, která s sebou přináší další investovaný čas a peníze.

Pokud průměrná doba strávená v jednom zaměstnání u Boomers byla jedenáct let, u nás jsou to tři. Často ne vlastní volbou. Zaměstnavatelé už úvazky na HPP a na nekonečno nenabízí a podle aktuální daňové politiky ani nebudou. O dlouhodobé stabilitě už si vyprávíme jenom pohádky.

Na důchody už věří méně lidí než na Ježíška, vtipkovala jedna z účastnic workshopu s Fondee, ale realita jí dává za pravdu. Tak kromě toho, že vyděláváme méně, budeme muset pracovat déle. Ženy ještě více: i kdyby na ně důchody čekaly, budou vinnou gender gap o 1/5 nižší než ty pro muže.

Výsledkem je, že ztráta víry ve světlejší zítřky. A to dveře do ekonomické krize teprve otevíráme. Čím dál více lidí má lomítka v CV ne ze zpovykanosti, ale z nutnosti.

Protože potřebuješ dvě práce a tři projekty bokem, abys uživil rodinu.
Protože diverzifikuješ portfolio prací, abys když ti jedna vypadne, nebo nezaplatí, neskončil na ulici.
Protože při pohledu do budoucnosti zkoušíš odhadnout, co bude dávat smysl za deset let.

40 % Američanů má dnes skoro polovinu příjmů z krátkodobých projektů a 64 % full time zaměstnanců přiznává, že si přivydělává ještě bokem.

Tady vydělávám peníze na nájem. Tohle dělám, protože mě to baví, ale je to spíš pro bono. Při tomhle se učím něco nového, co se mi bude jednou hodit, vypráví mi Lenka při pohledu do Fakturoidu. Představujeme se lomítky, co ukazují na různé ekonomické reality. Na práce, u kterých si představujeme zaplacený nájem a na ty, co kouzlí úsměvy.

Na práce, u kterých si představujeme zaplacený nájem a na ty, co kouzlí úsměvy. Na ty co děláme pro PR a na ty, co děláme za barter. Na ty, kde budujeme network a na ty, co doufáme, že udržíme v tajnosti.

Stali se z nás hustleři, co se ze strachu z nejistoty kvalifikovali na kterýkoliv job, co zaplatí nájem. A to nám do portfolia přidává další a další lomítka. Hlava 22, kterou headhunterům nevysvětlíš. Been there, done that.

Potkávám jako mentor hodně mladých lidí a vidím, jak pragmatickými se stali. Když budu pokračovat na PhD, bude to stabilnější, ale když teď nastoupím do korporace, tak budu mít lepší platové vyhlídky, vyprávěla mi dvaadvacetiletá Lucia a mě šel mráz po zádech. Protože kdy jindy, bys měl na světě hledat jednorožce než když máš všechny volby světa. Snít ve velkém a chtít věci, protože máš idealistické představy, co můžeš změnit.

Jenže GenZ je na tom hůře než předchozí generace. 65 % jich žije od výplaty k výplatě. A tak přichází studená sprcha v podobě Dream Gap.

Students used to enter my classes w simplistic notions about saving the world. My job was to break those ideas down+lead them to more nuanced understandings of social change. Now, students enter class believing nothing matters, and my job is to show them ways change is feasible.

Učím svoje mentees snít ve velkém, aby mi pak vždy realita vyrazila zuby.

Jezdím do škol učit pravidelně a vždy se ptám na to samé: Čím bys chtěl být, kdybys mohl pilotovat draky? Karel – největší frajer v romském fotbalovém klubu v Ústí mi dojatě vyprávěl, že jednou bude zedník a neskončí na piku. Naopak slečna Veronika na výběrovém gymnázium mluvila o studiích v Londýně a kariéře u NATO. Vsadím se, že kdyby jim někdo změřil IQ a EQ, skórovali by podobně, ale životní trajektorie bude pro Karla a Veroniku úplně odlišné.

Dan Prokop ukazuje, že sociální vrstvy nejsou tak prostupné, jak by nám rád Hollywood namluvil, a děti kopírují ve vyhlídkách na život svoje rodiče. Pokud nemají vaši rodiče maturitu, tak pravděpodobnost, že vystudujete vysokou školu, je 3,6 %.

Měla jsem na univerzitě spolužáka, kterému se podařilo tuhle loterii vyhrát. Táta byl horník v Havířově, máma chodila mezi brigádami a on přes to všechno nastoupil na Masarykovu univerzitu. Happy end? Not really. Na jídlo měl deset korun denně, tak jedl jenom čínské polévky z Tesco a co mu kdo dal. Do školy jezdil stopem a často mu to zabralo celý den. Na pivo s námi šel, když jsme mu ho koupili a knížky četl jen ty, co byly zdarma v knihovně. Peníze, co ušetřil na nočních brigádách jako skladník, posílal domů.

Moji rodiče rozhodně nejsou bohatí, ale měla jsem možnost soustředit se na studium, pokud jsem potřebovala. Stejně jako koupit si učebnici, nebo odjet na Erasmus. Můj spolužák Tomáš ne.

Příběh z HackerNews ukazuje, jak máme všichni naoko stejné příležitosti, ale doopravdy jsou karty rozdané nerovnoměrně. Strongest predictor of being an entrepreneur is „having received an inheritance or gift“, ukazuje tahle studie.

Chtěla bych těm dětem, co potkávám, vyprávět jiné příběhy, ale pravda je, že někteří z nás mají více pokusů riskovat na cestě úspěchu a někteří jako Lucia musí vsadit na dobrou kartu už od začátku. A naučit se každou práci, co je po cestě čeká.

Střední třída mizí a rozevírají se nám nůžky mezi těmi, kdo se narodili správně a ostatními. Jak ukazuje příběh Karla a Veroniky.

Výsledkem je, že jen pětina lidí bude mít v roce 2030 přesně takovou práci, kterou má teď. Jen 1 z 10 lidí, kteří pracují ve vzdělávání, nebo v medicíně, bude mít práci bez zásadních změn vlivem technologií. Ale aspoň práci mít budou, narozdíl od blue collar zaměstnanců v průmyslu nebo zemědělství, ukazuje McKinsey.

Pavlina_speaks (Pavlína Louženská)