COOLna

Textilní vlákna mají diametrálně rozdílné vlastnosti. Podle toho, jestli je buď z umělých, nebo čistě přírodních vláken, případně směsí různých materiálů. Kvalitní úplety jsou v konečné fázi výroby upravovány, aby nedocházelo ke křížení materiálu. U levných druhů úpletů se úprava neprovádí, takže se hotový výrobek při užívání začne vracet do svého původního tvaru a bude celý zkřížený,“ poodhaluje záhadu nepasujících švů, zkrouceného trička a šatů Dagmar Vybíralová a doplňuje, že problémem oblečení z konfekce bývá i nestálost barev. Doporučuje tedy každý kousek po nákupu nejprve vyprat.

Většina lidí ví, že textilie se dělí na přírodní (rostlinné a zvířecí) a umělé. Někteří jdou ještě dál a mají povědomí o tom, že mezi přírodní se počítají bavlna, vlna, len, konopí, hedvábí. Mezi umělé materiály z celulózových vláken se řadí viskóza (modal/rayon), bambus nebo tencel (někdy označovaný jako lyocell). Syntetická vlákna zastupují polyester, polyamid, polypropylen, elasten, akryl či nylon.

Běžní spotřebitelé při nákupu o kategorizaci textilních vláken, která určují jejich vlastnosti, pramálo přemýšlí. Přitom není bavlna jako bavlna. „Jestliže je například málo skaná (úprava příze, při které se spojují a zakrucují dvě nebo více nití dohromady ), má řídkou texturu, je hrubá na omak a má vysokou mačkavost. Pokud je příze skaná dvakrát, tkanina je hladká a nemačká se,“ vysvětluje Dagmar Vybíralová, majitelka krejčovského salonu Davy.

Podobně i vlna nekouše, pokud je kvalitní, stejně tak šály, kabáty či rukavice ze smíšených materiálů jsou sice heboučké, ale v tuhých mrazech pořádně nezahřejí.

„Vezmete-li úplet (látka vzniklá proplétáním nití mezi vlákny), ze kterého se vyrábí například trička, tepláky či mikiny, může mít diametrálně rozdílné vlastnosti. Podle toho, jestli je buď z umělých, nebo čistě přírodních vláken, případně směsí různých materiálů. Kvalitní úplety jsou v konečné fázi výroby upravovány, aby nedocházelo ke křížení materiálu. U levných druhů úpletů se úprava neprovádí, takže se hotový výrobek při užívání začne vracet do svého původního tvaru a bude celý zkřížený,“ poodhaluje záhadu nepasujících švů, zkrouceného trička a šatů Dagmar Vybíralová a doplňuje, že problémem oblečení z konfekce bývá i nestálost barev. Doporučuje tedy každý kousek po nákupu nejprve vyprat.

Na začátek si stačí uvědomit, že každé vlákno má plusy a minusy. Ledacos o materiálu napoví smysly: každý pozná, zda je látka průsvitná, či má naopak vyšší gramáž, jestli je jemná, anebo má drsnější texturu, zda obarví kůži. Křivé švy a vykukující nitě zase odkrývají, jak dobře/špatně byl daný kousek zpracován.

„Existuje řada druhů bavlny, jejich kvalitu ovlivňuje například i doba sklizně. Také vlněných vláken jsou stovky podle plemen ovcí, koz či lam, z nichž pocházejí. Navíc se vlněné příze hodnotí na sedmiúrovňové škále podle délky, lesku, síly, jemnosti vlákna… Je dobré si uvědomit kontext celé situace, jak vlastně nízká či vysoká kvalita vlákna vznikne. Kdo a co ji ovlivní? Od klimatických podmínek, kvality potravy i chovu, četnosti stříhání, zpracování vlněných vláken a čištění až po kvalitu tkaní příze, kvalitu barviv při barvení, zafixování barviv proti pouštění, povrchové úpravy. A to je pouze základní výčet u vlněného vlákna,“ objasňuje Kamila Vodochodská.

U syntetických materiálů, které vznikají na bázi ropných derivátů, hrají prim odolnost, savost, malá mačkavost. Na druhé straně jsou neprodyšné a uvolňují se z nich mikroplastové částice, někdy také oblečení žmolkuje. A pak je tu ještě kolonka nové materiály a alternativní vlákna.

„Většinou je lidé neznají, takže k nim neumí přiřadit původ, natož pak pozitivní či negativní vlastnosti textilních přízí, potažmo látek a z nich ušitých produktů,“ shrnuje módní koučka.

„Co se týká denimové produkce, lze vnímat jako velký posun v technologiích, že se barví bez chemie pomocí laseru a upouští se od povrchových úprav, jako jsou pískování nebo práce s bělidly, které jsou pro zaměstnance nebezpečné. Firmy také snižují spotřebu vody či agresivní chemické látky v rámci výrobních procesů, soustředí se na inovativní vlákna,“ vypočítává Kamila Vodochodská a doplňuje, že společným jmenovatelem je snaha oděvních společností o cirkulární, tedy uzavřený systém.

Jsou v prodeji boty či doplňky z takzvané veganské kůže, jejíž hlavní surovinou jsou vlákna ananasových listů (piňatex) či odpadní kokosová voda (malai). A také z korku. Dá se narazit i na oblečení, tašky či batohy ze speciálně upraveného papíru, na přízi z vlákna mléčného proteinu (Qmilk) nebo z vlákna kukuřičného cukru (ingeo).

„Mezi trendy patří textil vyrobený nebo zpracovaný pomocí bakterií či hub, případně bavlna vypěstovaná v laboratoři. Vědci zkoumají chytré textilie, které dokážou například přehrávat hudbu, měnit tělesnou teplotu podle přání… Třeba vláknům s nanotechnologií se věnují na Technické univerzitě v Liberci (TUL). Takovou textilii nemusíte tak často prát, dokáže dokonce čistit vzduch,“ vypočítává designer Huy Pham z knihovny materiálů matériO Prague.

Liberecká univerzita spolupracuje s designéry i firmami na výrobě nejrůznějších textilií, které mohou lidem usnadnit život. Vědci využívají všechny materiály, které jsou na trhu dostupné. Výsledné pleteniny i tkaniny se kromě oděvního průmyslu uplatňují třeba ve zdravotnictví (třeba jako syntetické cévní náhrady, kýlní síťky) či v technických sektorech.

Jak vývoj nových vláken probíhá? „Základem je vědět, co chci vyrobit a jakým vlastnostem se chci přiblížit. Na základě definice a požadovaných vlastností stanovíme konstrukci a výrobu a započneme vývoj. Textilní struktury posuzujeme z pohledu pěti základních skupin vlastností: mechanické, fyzikální, povrchové, užitné a estetické. Mezi konstrukční parametry patří vstupní materiál, způsob vzájemné vazby nití a výrobní zařízení. Vstupním materiálem jsou nitě, vlákenné suroviny či polymery u chemických výrobních procesů. Co se týká provázání nití, může to být 2D nebo 3D struktura, případně figurální vzor či jiné tvarování,“ vysvětluje Brigita Kolčavová Sirková, vedoucí katedry technologie a struktur na textilní fakultě TUL.