Hej, nářku, smím-li ti tak říkat,
nechceš si přijít zanaříkat?
Vůně, nechceš si zavonět?
Vdechuji hrozně rád tvůj jed.
Co je tu záclon nevisících!
Bodá mne v srdci, v hlavě, v plících.
To asi, že jsem tolik pil.
To asi, že jsem pochopil.
Nakonec kdekdo na půst věří.
Zarytě myslím na večeři.
Mám hlad! Co na tom! Budu jíst
slzy a strach a nenávist.
Mám také žízeň. Budu píti
vánici, liják, krupobití,
a potom usnu, zmožen vším,
nad nedopsaným dvojverším.
Ostatně, nářku, nač to říkat.
Nechceš si přijít zanaříkat?
COOLna 
Napsat komentář