COOLna

V jisté době ještě nebyly osobní počítače, mobily a internet. Nebylo tedy možné vymazat přítele, zneviditelnět člověka, odstranit názor. Nebylo možné nepohodlnou osobu zablokovat tak, aby pro mě přestala existovat – naopak, kdo mě pomluvil, toho jsem mohl za okamžik potkat na ulici.

Byla to jiná doba, nepochopitelná dnešním pohledem. Lidé se nerozcházeli přes SMS, neseznamovali se elektronicky a líbání neprobíhalo emotikonem. Fotografie nebyly retušované, objímání nefungovalo přes monitor, ale dotekem skutečné pokožky a živých rtů, a jednou vyřčené slovo nešlo odvolat, dodatečným klikem pozměnit nebo hodit do koše a spláchnout. Neexistoval Skype, takže jsme při povídání cítili horký dech, vlahou dlaň, bušící srdce. Dívali jsme se ne do pixelů, ale opravdových očí. Ani sex nebyl virtuální.

Ano, všechno bylo opravdové. Co bylo, pořád je. Jen někteří lidé si to neuvědomují. Že jednou vyslané slovo z prostoru nezmizí, i když ho smažou. Že povzbuzení pohladí a ublížení bolí, i když ho adresují anonymně na nějakém profilu cizímu člověku. Že i když žijeme více virtuálně, pořád jsme stejně lidé. Že způsobené rány zůstávají, byť je překryje nový příspěvek.