COOLna

Francouzský fotograf Francois Brunelle je už více než patnáct let na neobvyklé misi. Hledá –⁠ a samozřejmě také fotí –⁠ falešná dvojčata. Takzvané dvojníky. Lidi, kteří jsou si podobní jako vejce vejci, ale přitom nejsou nijak pokrevně spříznění.

Dvojníky vyhledává přes internet, sami se mu hlásí a pózují mu zdarma. Odměnou je jim maximálně kniha nebo vstupenka na výstavu. A samozřejmě neuvěřitelný zážitek: Čas strávený s někým, kdo je jim neuvěřitelně podobný.

Brunellův fascinující projekt se dostal do novin v souvislosti se studií publikovanou v časopise Cell Reports.

Její autoři se nespokojili s vnější podobností, ale šli až na buněčnou úroveň. Výzkumníci kontaktovali Brunellem nalezené dvojice. Nechali počítačově porovnat jejich tváře, a ty dvojice, které byly nejpodobnější, pak podrobili genetickému sekvenování. A zjistili, že tito lidé –⁠ přestože nejsou příbuzní –⁠ mají i překvapivě podobné DNA. Navíc mají často i podobné charakteristiky, přestože často vyrůstali na odlišných místech a v různých prostředích.


Ale náš život není jen výsledkem naší DNA. Naše životní prožitky (a prožitky našich předků) ovlivňují, které z našich genů jsou takzvaně zapnuté nebo vypnuté. Vědci tomu říkají epigenom.

Autor studie Manel Esteller zmínil také funkci našeho osobního mikrobiomu, který je tvořený myriádou různých bakterií a virů, které v našem těle koexistují.

Zjistil, že zatímco genomy dvojníků byly podobné, jejich epigenomy a mikrobiomy se lišily: „Genetika je dává dohromady a epigenetika a mikrobiom je od sebe zase oddělují.“