Neznamená to, že jsem s tím v pohodě nebo že to někoho opravňuje k tomu, aby se navážel do těla někoho jiného. Vždy si představím, jak člověk, co takové hrůzy píše, vypadá, jaké má třeba problémy, kdo jemu čím mohl ublížit, že má tendenci takhle kopat do jiných lidí.
Neumím si představit, jaké by to bylo, kdyby mi bylo třeba dvanáct a viděla bych krásné modelky, dokonalé životy, kdy ostatní umí vařit, hezky se obléct, nalíčit – a já neumím nic. Myslím, že takové dospívání by bylo mnohem těžší. Nejsem městské dítě, nechtěla bych vyrůstat u počítače a nechodit ven s kamarády. Současná doba je v tomto ohledu pro děti složitá, nejvíc si to uvědomují rodiče, kteří vyrůstali jako my, když sociální sítě ještě nehrály takovou roli.
Co jste ostatním na sítích záviděla?
Jednak vzhled, ale nejvíc asi životní styl lidí, kteří mají peníze na dobrá jídla, na cestování, tedy že si někdo může dovolit něco, co já třeba ne. Už jsem rozumnější a vím, že to tak v realitě není. Vtipné je, když osobně znáte někoho, kdo se prezentuje jako největší chodící reklama na štěstí, ale víte, že ve skutečnosti má mindráky, komplexy, nemá prachy a to, co vytváří, je jen iluze, celý Instagram je na ní založený. Ale stejně koukám na zkreslené životy těch lidí.
Stalo se vám někdy, že si vaši přátelé na základě obsahu z vašeho Instagramu mysleli, že jste třeba na dovolené, i když jste byla doma?
Kdysi mi bylo doporučeno, abych v žádném případě nezveřejňovala fotky z dovolených, aby mě nikdo nevykradl. Možná právě proto lidé sdílejí fotky ze zahraničí později. Mně nedávno kamarádka říkala, že má z mého profilu pocit, jak jsem v pohodě a mateřství zvládám a že si furt chodím na kafíčka. Ale já nemám pocit, že bych o sobě takové mínění chtěla nebo přímo vytvářela. Naopak se nebojím sdělit to, že soucítím s ostatními matkami a obdivuju je za to, že to nějakým způsobem zvládají, protože sama mám pocit, že to mnohdy opravdu nedávám. Nebojím se o tom mluvit a být v tom upřímná. A na kafíčka chodím proto, abych se doma nezbláznila. Takže ano, narazila jsem na názor, že se údajně prezentuji jinak, než se v reálu cítím, aniž bych si to vlastně úplně uvědomovala.
Co vám pomáhá život a všechny jeho těžkosti zvládat?
Moje velká obrana a útěcha je humor, proto se snažím sobě i ostatním ukazovat, že je super umět se sám sobě zasmát. Tuhle jsem chodila po bytě a řvala vzteky, že se mi nedaří moje dítě utěšit, že jsem nemožná matka. Druhý den jsem se najednou začala chlámat tomu, že si myslím, že mám pár týdnů po porodu manuál k miminku. Nemám a ještě dlouho žádný mít nebudu. Humor je to, co člověka může osvobodit, ne každému je to vlastní, ale když to jde, tak prostě se umět sám sobě trošku vysmát a nebrat se tak vážně.
Eva Hacurová, herečka
COOLna 
Napsat komentář