COOLna

Také Zuzanu Stýblovou vždy zajímalo aranžování a interiéry, a tak si Zuzana v podstatě všechno své vzdělání doplňovala celoživotně formou různých kurzů. Pracovala na sobě sebevzděláváním, kde získávala teorii a tím, že měla dům a zahradu, ke které ji to také vždy táhlo, tak i daleko důležitější praxi.

„To mi dalo mnohem víc, než kdybych proseděla léta v lavici u suché teorie. Vidím to dost často u vystudovaných floristů, se kterými se setkávám. Drží se jen drilu a naučených postupů, ze kterých nevybočí. Jakoby se báli zapojit vlastní představivost. Možná i díky tomu mi nic takového nesvazuje ruce. Také bych se nikdy neoznačila za floristku – spíš za takového všeuměla,“ usmívá se paní Zuzana, do jejíž pracovní náplně spadá navzdory důchodovému věku i navrhování zahrad, interiérů, ale především její největší láska – tvorba floristických vazeb a dekorací. Prostě žena mnoha profesí.

Brzy po revoluci si z garáže vybudovala bazárek s oblečením. Rafinovaně v něm otevřela i malý bar, kde pak muži s daleko větší trpělivostí čekali na ženy přehrabující se v secondhandových modelech. „Byla to dřina, dělali jsme téměř nonstop i o víkendech a lidem se u nás tak líbilo, že jsme pro ně udělali i posezení na zahrádce. Ale znáte to – závist… Lidé nám to tam ničili a ani soused nám nepřál. Jakmile seděli lidé na zahrádce, začal něco brousit, takže všude vířil prach. Když se naskytla příležitost přesídlit do Mníšku pod Brdy, kde jsme si s manželem vyhlédli ruinu k rekonstrukci, nijak nás nemrzelo, že se přesuneme jinam,“ vzpomíná Zuzana na období, kdy se hodně zabývala i navrhováním zahrad právě v Mníšku pod Brdy. „Manžel dělal návrhy a já vše ostatní od úkolování dělníků po nakupování rostlin.“

A právě tehdy v Mníšku objevili dům na prodej, kolem kterého denně jezdili. „Líbilo se nám, že je to v centru, je to patrové a má to i nebytové prostory a uvnitř ještě velký dvůr, zahradu a nádherné sklepy. Bylo nám hned jasné, že ten dům má potenciál a že ho chceme. Ale museli jsme komplet rekonstruovat. Mě osobně popoháněla představa, kolik místa k tvoření svých milovaných dekorací konečně budu mít.

Nejdřív jsme vybudovali galerii ze sklepních prostor. Tam jsem zpočátku prodávala nejrůznější interiérové dekorace a své výrobky. Galerii jsme nejprve otvírali jen před Vánocemi, ale zákazníci se ozývali, že u nás chtějí nakupovat i během roku, tak vznikl nápad otevřít ještě celoročně fungující obchůdek v dalších našich nebytových prostorech. Prodej v něm bych už ale sama nezvládla, potřebuji hlavně tvořit, a tak mi s obchodem pomáhá kamarádka Jana, i díky ní obchod funguje už několik let,“ říká Zuzana, která do obchodu nakupuje bytové doplňky, které není schopna vyrobit, jezdí na veletrhy pro inspiraci a nákup exotičtějších produktů, které potřebuje ke své tvorbě.

„Inspiraci nacházím všude, ale stejně si to pak dělám po svém. Někoho kopírovat mě nebaví, lovím jen detaily. Dokonce se mi už jednou stalo, že jsem vyrobila do jedné restaurace poměrně exotickou dekoraci, a pak jsem ji našla v jednom z rakouských časopisů,“ směje se.

Největším zdrojem materiálů je prý pro paní Zuzanu příroda. „Kamkoliv jdu, mám s sebou lopatku a nůžky. Na polích si pořizuji trnky, v lese mechy, šišky, větvičky keřů, traviny. A naučila jsem to i své okolí, které pro mě hledá a sbírá nejrůznější materiály. Hodně mě také zásobuje pan Rubeš, který dřív pracoval v botanické zahradě a má rozlehlou zahradu, ze které mi občas věnuje nějakou exotickou větvičku,“ říká Zuzana.