COOLna

Až budou jednou archeologové zkoumat náš věk, co najdou?
Obávám se, že plasty. To nás asi bude zásadně odlišovat i od doby před sto lety. Je otázka, jestli ještě budeme archeologům stát za to, aby nás zkoumali.

Že by váš obor zašel na úbytě?
To snad ne. Archeologie ostatně neříká, jak starou věcí se máme zabývat. Zkoumá věci, které ještě nemají napsaný svůj příběh. Dobrá archeologie se dá dělat i na městském smetišti. Na úpatí jednoho takového jsem stál, a to množství plastu z toho úplně řve. Asi to vyvolá někdy v budoucnu docela děs.

Vědci musí každoročně svoji kvalitu obhajovat formou napsaných textů, získaných projektových podpor, reagovat na proměnlivou situaci nejen ekonomickou, ale i společenskou. Archeologie je společenská věda a nemůže se oprostit od toho, co aktuálně tou společností hýbe, respektive jaké vůči ní má společnost otázky.

Nicméně dnes umíme zjistit naprosto překvapující a ohromující věci i z dřívějších nálezů. K archeologii postupně přistupuje řada přírodovědných disciplín od genetiky přes antropologii až po paleopatologii zkoumající dřívější nemoci. Ty umí třeba o kostře, kterou jsme pokládali za jednu z mnoha, přinést informaci, jež může působit ohromujícím dojmem. Nemyslím si, že éra velkých objevů je za námi. Přesto jsme se trochu oprostili od touhy za každou cenu najít tu největší, nejlesklejší a nejvzácnější věc. Místo toho se snažíme vyprávět komplexnější příběhy. Dnes umíme například v už prozkoumaném pohřebišti díky analýze DNA zjistit, kdo s kým byl příbuzný, a najednou si všimneme, že jsou vazby i mezi předměty, které měli u sebe. Tato komplexita odlišuje archeologii dneška od dřívější doby. Díky mezioborovým výzkumům se umíme dívat i na přírodní prostředí, jež lidi obklopovalo. Umíme porozumět, co si mohli kdysi vypěstovat, sklidit a upéct. Je tam řada věcí, které nakonec ten „wau“ efekt nepostrádají.

Narazil jste na něco takového i u své specializace, tedy Římanů a Germánů?
Ano. Dříve jsme si mysleli, že v táborech, které tu Římané zanechali, setrvali pár nocí a pak pokračovali dál. Až díky spolupráci s geology a odborníky na mlže jsme zjistili, že to není pravda. Že hradby stavěli z vepřovicových cihel, které museli týdny vyrábět a sušit. To pro nás má ten „wau“ efekt. Najednou si uvědomíme, že tu armáda nejen prošla, ale také setrvávala a to území okupovala.

Proč je tak důležité umět vaše výzkumy prodat veřejnosti?
Dnes považujeme vědu za komplexní, až když je její výsledek viditelný i pro laiky. V tom je výrazný posun. S vývojem společnosti se samozřejmě mění i náš slovník, proto se snažíme převyprávět dnešním jazykem i příběhy už známé. A to i prostřednictvím vizualizací, 3D rekonstrukcí, klipových forem sdělení.

A jak se obyčejní lidé staví vůči archeologům? Nezřídka se dozvídám o případech, kdy někdo například neohlásil stavbu, protože nechtěl, abyste se jim vrtali na pozemku.
Archeologie pracuje s daty, která se nacházejí všude pod našima nohama, a vycházejí na povrch tehdy, když ve společnosti probíhají nějaké procesy. Tedy třeba právě v okamžiku, kdy v místě začne někdo stavět. Pak archeologie musí být v pozici, aby ta data uchránila. Jsem přesvědčený, že při troše zodpovědnosti jde naše zájmy i zájmy stavebníka sladit. Bohužel vždy se najde jedinec, který svůj subjektivní zájem za každou cenu nadřadí celku. Moje zkušenost je taková, že mnozí z těchto lidí v sobotu či v neděli rádi vezmou děti za ruku a jdou se podívat do muzea nebo archeoparku na výsledky naší práce.

Vaším úkolem je odpovídat i na nejaktuálnější otázky dneška. Co tím myslíte?
Deklarujeme tím, že naši disciplínu opravdu nevnímáme jako muzeum sebe sama, jako pár podivínů v knihovně, kteří si píší o věcech, které už dnes nikoho nezajímají. Chceme, aby vědci, kteří tu pracují, kladli otázky, jež současné společnosti můžou pomoci. Může jít o témata jako migrace, reakce na sucho, povodně, etnické diverzity i války. Netvrdíme, že na základě našeho zkoumání předložíme dnešní společnosti řešení, ovšem vzdělaná kulturní společnost se širokými obzory dokáže mnohem lépe reagovat na současné problémy.

Vyberu si třeba sucho. Co o něm může dnešní společnosti poradit archeologie?
S Ústavem výzkumu globální změny například teď testujeme obiloviny nalezené v rámci archeologických výzkumů. Zjišťujeme, v jakých klimatických podmínkách byly vypěstované. Delší období sucha v minulosti vedla i ke snaze měnit skladbu plodin, které se pěstovaly, a staré komunity to dovedly velmi umně. Dokonce musely na klimatické změny reagovat mnohem bystřeji než my, kteří už máme spoustu technologických pomůcek. Takže se snažíme rozklíčovat, jak se měnila potravinová skladba, ale sledujeme třeba i to, v jakých polohách se nacházela sídliště starých komunit ve vztahu k vodě. Máme i zajímavý konkrétní příklad na Znojemsku. Dělali jsme výzkum na středním toku Dyje, kde nám dopředu všichni říkali, že to nemá smysl, protože je to každoročně zaplavené místo. Přesto jsme tam našli sídliště z doby železné i z raného středověku. To ukázalo, že dokud lidé nesáhli k regulaci řeky a proměně jejích přítoků, tak se voda těm místům dokázala zcela přirozeně vyhnout. Od té znalosti jsme se odstřihli až v moderním období.

Je ještě na jižní Moravě potenciál pro archeologické objevy, nebo už jsme prokopali vše?
Neprokopali jsme prakticky nic. Jsou to promile. Ale archeologie je vzorkovací metoda, kde i na drobném vzorku můžete vybudovat teorii, kterou dalším zkoumáním ověřujete, obohacujete nebo měníte. Spousta je toho pořád ještě ukryta v zemi. A z ní to má smysl vyndávat jedině za předpokladu, že víme, na co se té lokality budeme ptát. Množství otázek je přitom nekonečné.

ředitel Archeologického ústavu Akademie věd v Brně Balázs Komoróczy