COOLna

Čím nejvíc škodíme svojí imunitě?
Špatným životním stylem. Lidé to nechtějí slyšet, zní to banálně, ale pro naše zdraví je to zásadní.

Jak se nejčastěji porucha imunity projevuje?
Imunitní systém pacienta dostatečně nechrání a on je velmi náchylný k infekcím. Často má opakující se infekce běžnými mikroorganismy nebo zvláštními, takzvanými atypickými mikroorganismy. Zdravý člověk by si s nimi jednoduše poradil nebo by v něm nevyvolaly žádné klinické příznaky, u pacientů s poruchami imunity probíhají zpravidla dramatičtěji než u zdravé populace a typická je častá frekvence. Běžně ke mně do ambulance přicházejí lidé, kteří mají opakující se infekce v močopohlavním systému. Měsíc co měsíc. Lékař jim dá antibiotika, nemoc se zaléčí, ale ta se okamžitě zase vrátí.

Přibývá pacientů s poruchami imunity?
Přibývá, zvlášť se sekundárními poruchami imunity. S primární se narodíte, je zpravidla geneticky daná a dítě je od narození nemocné, sekundární imunodeficity vznikají až v dospělosti. Velkou skupinu tvoří pacienti po chemoterapiích, na vině jsou ale také faktory vnitřní, jako poruchy funkce orgánů, chronická onemocnění, zánětlivé stavy, nebo jsou příčinou faktory zevní, což je typicky nesprávná výživa, spánková deprivace, uspěchaný životní styl, stres.

Jinými slovy si za problémy často můžeme sami?
Často ano. Typická pro dnešní dobu je spánková deprivace. Dospělý člověk by měl spát sedm až osm hodin denně, což skoro nikdo nedělá. Když ke mně přijde člověk, že spí 12 hodin denně, gratuluju mu. Bohužel většina lidí spí méně než sedm hodin, ale máme také pacienty, kteří pracují ve směnném provozu, a ti jsou dlouhodobě zvyklí spát jen čtyři hodiny denně. To je pro lidský organismus málo.

O tom, že spíme kratší dobu než lidé kdysi, se mluví dlouhodobě. Je možné, že se naše tělo časem na tuto změnu adaptuje?
Spánek je pro tělo naprosto nezbytný a na spánkovou deprivaci se nelze adaptovat. Třeba mi to někdo časem vyvrátí, ale i přední vědci zabývající se jen spánkem, jako Matthew Walker či Raphael Vallat z Kalifornské univerzity v Berkeley, tohle potvrzují. Spánková deprivace například zásadně ovlivňuje nádorové bujení a všechna zánětlivá a metabolická onemocnění. Proto je potřeba, aby k tomu člověk aktivně přistoupil a změnil špatné návyky. My se sice snažíme poruchu imunity srovnat, ale pokud je pacient dál ve stejném kolotoči, v tomto případě nezačne víc spát, nemůže očekávat úplné vyléčení.

Co mu pak hrozí?
Vždycky pacientům říkám, že porucha imunity je první známka, že je v jejich životě něco špatně, a měli by tomu naslouchat, protože pak se z toho vyvine něco závažnějšího. Začíná to náchylností k infekcím a může skončit rakovinou. Dnes už se ví, že například rakovina prsu přímo souvisí s chronickým neventilovaným stresem, jsou na to velké randomizované studie. Já svoje pacienty podobnými výzkumy trochu straším, aby si uvědomili, že jde opravdu o vážnou věc a měli by ve svém životě něco změnit.

Zabírá to?
Mnohdy pomůže už jen to, že v ordinaci nahlas vysloví a pojmenují svoje problémy. Ptám se na spoustu věcí, obvykle začneme stravou a zjistíme, že je naprosto nevhodná. Dnešní přehlcení informacemi vede k tomu, že lidé experimentují s drastickými dietami, což skončí tak, že jim chybí nějaký významný nutriční prvek, jako třeba železo, vápník nebo vitamin D, B12 a jiné. Od stravy přejdeme k nedostatku spánku a skončíme u partnerského vztahu, ve kterém jim není dobře, nechtějí v něm být, přesto zůstávají. A samozřejmě typický pro dnešní dobu je multitasking a s tím související nadmíra stresu.

Uvědomí si lidé v tu chvíli, že by měli něco změnit?
Často v ambulanci vidím slzy, jakmile tohle všechno lidé vysloví, dojde jim, že jejich životní styl není v pořádku. Mám pár pacientů, kteří životní styl zásadně změnili a najednou jim zmizel atopický ekzém, přestali mít průjmy, zmizely opakované infekce. Změna je někdy poznat i laboratorně, jejich hodnoty se napraví. My léčbu můžeme podpořit farmakologicky, ale opravdu je potřeba, aby to šlo souběžně se změnou životního stylu.

Je těžké zjistit skutečnou příčinu poruchy imunity?
Je to velmi těžké a připomíná to detektivní práci. V první řadě musíme vyloučit nejzávažnější možné příčiny, což jsou poruchy některých orgánů, jako třeba štítné žlázy, jater, ledvin, nebo chronická metabolická onemocnění, jako je cukrovka. Pokud se nic nenajde, a skutečně je velká část pacientů, kteří nemají nikde nic, pak je potřeba se velmi důsledně pídit po faktorech životního stylu.

Vlastně jakákoliv aktivita, která je na čas, není relax. Pokud si jdete zaběhat, dáte si cíl 10km, pak si naplánujete uvařit večeři, vyprat a nakonec si sednete k televizi, všechno je to ohraničené časem a pořád jste pod tlakem. A to je špatně. Proto se ženám doporučují relaxační cvičení jako jóga, ale dobrý je i aerobik, zumba a vůbec jakýkoliv tanec. Existuje opět řada odborných studií, které prokazují významný vliv tance jako prevence vzniku nebo návratu rakoviny. Podobný psychologický efekt mají ale i ty procházky v přírodě nebo malování. A tato pravidla samozřejmě platí i pro muže.

Vaší specializací je protinádorová imunoterapie. Co to je?
Zjednodušeně řečeno zkoumám imunitní buňky v nádoru. Nádor, který se dá operovat, jde po vyříznutí na patologii, kde se specifikují jeho vlastnosti a podle toho se volí chemoterapie, radioterapie a další léčba. Část nádoru jde ke mně a já v něm zkoumám imunitní buňky a hledám způsoby,jak je využít k léčbě rakoviny. Je to poměrně nový přístup, protože ještě před pár lety se léčba orientovala jen na nádorové buňky, dnes koukáme i na buňky imunitní, o kterých se dříve nevědělo, že v nádoru jsou.

Co v nádoru dělají?
Snaží se s ním bojovat. Já zkoumám jejich počet, a čím více jich je, tím lepší má pacient prognózu, ale zabývám se i jejich vlastnostmi, jak se v nádoru chovají. To spektrum je různorodé, je to podobné jako s lidmi. Imunitní buňky mohou být mladé, staré, aktivní, pasivní, mohou produkovat určité spektrum protinádorových zbraní, jiné zase naopak produkují látky, které nádor podporují. Všechno tohle analyzuju a snažím se zjistit, jak vlastnosti buněk souvisejí s prognózou pacienta, jak lze různými terapeutiky ovlivňovat nádorové mikroprostředí a zda tahle terapeutika imunitní buňky podpoří, nebo naopak poškodí.

K čemu jste už došli?
Výsledků máme hodně. Velmi zajímavý nález je, že jedna důležitá populace imunitních buněk se u pacientů kuřáků s karcinomem jícnu prakticky nenachází, zatímco nekuřáci s tím samým onemocněním ji mají. Z hlediska prognózy tedy na tom kuřáci budou hůř než nekuřáci. A asi dosud náš nejdůležitější objev je, že po chemoterapii u pacientů s rakovinou jícnu dochází k náplavě imunitních buněk do nádoru. Znamená to, že ať už chemoterapie nádor zničí, nebo ne, pořád v těle zanechává poměrně zásadní pozitivní efekt. Díky tomu jsme přišli na to, že chemoterapie by nemusela být léčba jako taková, ale fungovala by jako pretreatment, čili že by se pacientovi podala, jeho imunitní buňky by se tím aktivovaly a následně by byl léčen imunoterapií.

Jak se k výzkumu a k léčbě rakoviny přistupovalo dříve?
Dlouho se ví, že nádor je tvořený nádorovými buňkami, a hodně se zkoumaly jejich vlastnosti. Všechny terapie proto směřovaly k zastavení nádorové buňky. Pak jednoho dne vznikla myšlenka prozkoumat celé nádorové prostředí a zjistilo se, že jsou tam takzvané fibroblasty, což jsou buňky chránící nádor tím, že kolem něj vytvářejí určitou bariéru. Zároveň se ale také zjistilo, že i přesto všechno se do něj aktivně snaží dostat imunitní buňky nebo v něm už jsou. A poměrně zásadní průlom bylo objevení terapie takzvanými checkpoint inhibitory, za niž byla v roce 2018 udělena Nobelova cena. Tahle terapie se soustředí na aktivaci imunitních buněk v nádoru, snaží se je nakopnout, aby s ním co nejvíce pracovaly a bojovaly. Skvělé je, že buňky se při takové terapii nemohou vyčerpat, dokud ji podáváte, tak bojují a bojují. Ukázalo se, že checkpoint inhibitory jsou například schopné zlikvidovat mozkové a kostní metastázy, což radioterapie ani chemoterapie často není schopná udělat.

Imunologie je neskutečně komplexní a rozvíjející se obor, který zasahuje prakticky do všech lékařských oborů a nehnete se bez ní v transplantační medicíně, reprodukční medicíně, v neurologii, ale třeba ani v psychiatrii, protože imunita a psychika se vzájemně ovlivňují. I já už na medicíně obor využívala téměř u všech zkoušek, protože poruchy imunity stojí opravdu za každou patologií.

Zuzana Střížová, imunolog