Obyvatelé modrých zón, což jsou místa na Zemi, kde se lidé běžně dožívají stovky i víc, a to často ve výborné tělesné a duševní kondici (patří sem třeba Kostarika, Sardinie či japonská Okinawa), svorně tvrdí, že jednou z věcí, která napomáhá jejich dlouhověkosti, je vědomí smyslu života. Kostaričané to nazývají plan de vida, Japonci ikigai. Po našem důvod, proč ráno vstáváme z postele.
Lidé v modrých zónách vidí svůj smysl života v pomoci s výchovou (pra)pravnoučat, v lovu ryb, pastevectví nebo práci na poli. Své „ikigai“ si ale může najít každý. Vzpomeňte si, kdy naposledy jste vykonali nějaký dobrý skutek. A jak příjemně jste se přitom cítili. To má svou fyziologickou příčinu.
Když pomáháte druhým, organismus začne tvořit víc oxytocinu, serotoninu a dopaminu, což jsou hormony, které umí v těle namíchat lektvar blaženosti. Nehledě na to, že člověk, který se soustředí na pomoc druhým, se mnohem méně zaobírá vlastními problémy.
Způsobů, jak být prospěšní, je celá řada: navrhněte své postarší sousedce, že jí budete venčit pejska, nabídněte své schopnosti v rámci doučování, staňte se dobrovolníkem v dětském domově či domově seniorů… Najděte si zkrátka to svoje.
COOLna 
Napsat komentář