Odpovědí na nezájem lidí o zprávy či naopak informační přetížení nemusí být chatboti či převyprávění zpráv do zvuku . Redakce by možná měly psát jinak.
Je to až s podivem. Zatímco většina z nás absolvovala nějaký kurz „prezentačních dovedností“, v médiích málokdy přemýšlíme, jak něco z toho uplatnit. Jak podpořit sdělnost. Patří sem i odpovídající jazyk. Až 20 % populace trpí poruchami učení, mnozí mají problémy se čtením. Autor či editor ale mohou text většinou zjednodušit, j
Vyžaduje to zpochybnění některých zvyklostí.
Jedna z klasických pouček pro psaní: neříkejte lidem, co se chystáte udělat. Frázi „v tomto článku popíšu“ smaže nejspíš každý editor. Vypadá hrozně. Na druhou stranu: svým způsobem čtenářsky funguje. Minimálně v akademii. Když chce člověk zjistit, o čem článek skutečně pojednává, klíčová shrnutí nakonec najde podobně neohrabanou frázi. Autor skutečně udělá, co slibuje: popíše, o čem je článek.
Podobná struktura navíc může pomáhat i autorům, pokud si kvůli ní musí sami odpovědět třeba na otázku „co na to je důležité“. Obávám se, že se na to neptáme dostatečně poctivě, a proto se potýkáme s informačním šumem a nedůvěrou publik. Sdělnější struktura a jazyk mohou pomoci.
Mediář
COOLna 
Napsat komentář