COOLna

Někdo z rodiny onemocněl. To je pro mě už teď znamení snažit se dát domácnost do co největšího pořádku pro případ, že to chytne i zbytek rodiny. Většinou se stejně nedá nikam chodit, pokud je některé z dětí nemocné a trávíme čas doma, tak je to dobrá příležitost. Zajistím také nákup, případně je možné i něco uvařit do mrazáku.

Někdy se stane, že to nechytnu, ale teď se pojďme podívat na případ, že onemocníme taky. To je pro mě signál začít víc odpočívat. A tak co nejvíc ležím. Děti si vezmu k sobě do postele nebo na gauč a teď už i můžu spát a oni si tam třeba hrají nebo prohlíží knížky. V době největšího náporu nemoci jen vařím jednoduchá jídla. Když jsem měla chřipku a horečky přes 39, večer jsem si jen nohama odsunula hračky z podlahy tak, abych na ně nešlápla až půjdu na záchod a víc jsem neřešila. Ani to nešlo.

Když se mi po pár dnech začíná dělat líp, postupně přidávám takový ten běžný úklid – nádobí, věci ze země, ale žádné vytírání podlah, máčení se ve vodě, nic fyzicky náročného. Dětem už bývá líp, tak si hrajou a nechávám je. Jsem šťastná, když mě k tomu ještě nepotřebují a neřeším, co všechno vytahají.

Nemoc nekončí. Nějak se začíná táhnout a já si uvědomuju, že teď už je to částečně i kvůli tomu nahromaděnému nepořádku. V této fázi pro mě začíná Restart domácnosti. Tedy specifický úklid nepořádku nahromaděného v průběhu nemoci. Tento úklid je jiný nejen v tom, co se uklízí, ale také tím, že se nepřepínáme, hodně odpočíváme, některé věci neděláme.

Helena Procházková