COOLna

Když paní Lenka rodila v jedné z pražských nemocnic, chtěla přirozený porod bez zásahů. Lékaři ale trvali na tom, že ji musí hospitalizovat dříve kvůli vyššímu tlaku a termínu.

Poté, co odtekla plodová voda, začal maraton nátlaku a zákroků, bez vysvětlení a nabízení jiných možností. Vše skončilo komplikacemi, dítě se narodilo přidušené a matce je vzali kvůli pozorování. Podle ženy byly mnohé zásahy zbytečné. Chce si stěžovat.

A není jediná. Řada žen si stěžuje na přetrvávající nátlak, zastrašování i zákroky bez souhlasu. Chtějí zastavit takzvané porodnické násilí.

„Porodnické násilí je pro mnohé nový pojem. Je přitom velmi rozšířené. Spadá sem nejen fyzické násilí či zákroky bez souhlasu, ale i psychický nátlak, nerespektování soukromí a intimity či slovní urážky,“ říká Petra Sovová z Hnutí pro aktivní mateřství.

O porodnickém násilí mluví i lékaři. Přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava Ondřej Šimetka říká, že jde o kontroverzní pojem, který evokuje spíše bojovou arénu a používají ho hlavně právníci a sociologové. Nicméně podle něj zahrnuje řadu praktik včetně emocionálního i fyzického „násilí“ a péče poskytované bez informovaného souhlasu, které ovlivňují spokojenost žen.

„Často se vše děje v emočně vypjatých situacích pro rodičky i zdravotníky. My se snažíme ženám i dětem pomáhat. Odborné výsledky českého porodnictví jsou skvělé. Porodnice se v posledních letech změnily k lepšímu. Ale zaostáváme v komunikaci a schopnosti vysvětlovat. I to se musí změnit,“ míní lékař.

Na problém upozorňuje už delší dobu i Liga lidských práv. Loni otevřela Centrum pro oběti porodnického násilí v Brně a také Centrum pro oběti nedobrovolné sterilizace v Ostravě ve spolupráci s organizací Vzájemné soužití. Tento týden liga vyhodnotila výsledky svého dvouletého projektu: o pomoc zatím stálo 100 žen, které žádají o odškodnění za protiprávní sterilizaci, a dvanáct žen, které řeší jiný typ stížností na péči v souvislosti s těhotenstvím, porodem nebo šestinedělím.

„Nejčastěji si klientky stěžují na nástřih hráze a podání medikace bez informovaného souhlasu, na neopodstatněnou separaci novorozenců od matky či na to, že je zdravotníci nutí rodit na zádech a neumožní jim vybrat si jinou polohu,“ říká právnička Ligy lidských práv Anna Štefanidesová.

V řadě porodnic přitom přibývá porodů vedených porodními asistentkami a primáři se dušují, že nadbytečných zásahů včetně nástřihu hráze ubývá. To byl dříve velmi častý výkon s cílem zabránit většímu poranění. Dnes už se jeho rutinní použití nedoporučuje. Jenže lékaři k tomu přistupují různě.

„Údaje za rok 2021 ukazují, že některé porodnice vykazují nástřih sotva u desetiny rodiček, jiné až u 60 procent. Je zjevné, že leckde jde stále o rutinní bezdůvodné zásahy,“ komentuje rozdíl Štefanidesová.

Přibývá rodiček, které se snaží uhájit svá práva přímo v porodnici a na problémové chování zdravotníků upozorňují na sociálních sítích i ve stížnostech, aby docílily změn.

Stížnost podala i paní Jana z Prahy, která rodila ve vyhlášené porodnici v Rakovníku. Kritizuje lékaře, který ji při příjmu bez upozornění udělal obávaný Hamiltonův hmat. Jde o zákrok, který může být velmi bolestivý. Když žena přenáší a nerodí, lékař při vnitřním vyšetření oddělí rukou vak blan obalující dítě od děložní sliznice, aby vyvolal začátek děložních stahů.

„Já ale přijela s kontrakcemi, takže k tomu nebyl důvod. A i kdyby, nesměl to udělat bez mého souhlasu. Stalo se. Ucítila jsem strašnou bolest, vystřelila z lehátka a křičela na něj, co mi udělal. Přiznal, že Hamiltonův hmat,“ líčí žena, která se poté sesypala. Plakala. Zvracela. „Cítila jsem se znásilněná,“ popisuje emoce.
Primář porodnice a jednatel Masarykovy nemocnice Rakovník se ženě omluvili a sdělili, že lékař dostal vytýkací dopis a finanční postih. Primář Radek Poláček potvrdil, že kromě toho gynekolog pracuje s odborníkem na svém seberozvoji a lepší komunikaci. „Je výborný lékař i operatér. Ale jde o první stížnost, že provedl zákrok bez svolení. Nezaslouží si mediální lynč,“ míní Poláček.

Také gynekolog uznal, že udělal chybu, když s pacientkou zákrok předem neprobral a neměl její souhlas. „To už se nebude opakovat. Nikdy,“ ujistil.
Paní Jana si tím tak jistá není. Obrátila se proto i na Českou lékařskou komoru. Její stížnost podpořilo čestným prohlášením deset dalších žen, které tvrdí, že měly s lékařem stejný nebo podobný problém. Oficiálně si ale nestěžovaly. Komora se nyní případem zabývá.

Omluvy se dočkala i paní Renata ze Svitavska, která si stěžovala vedení nemocnice v Boskovicích. Porod byl podle ní v pořádku, personál respektoval její porodní plán i přání být stále s dítětem včetně vyšetření. Problém nastal až den před propuštěním na oddělení šestinedělí. Když se žena vrátila ze sprchy, nenašla v pokoji dceru ani postýlku. Vyděšená běžela na sesternu.

„Měli tam asi deset plačících dětí, kterým brali krev z paty. Moje dcera řvala nejvíc, v patě měla tři vpichy. Strašně mě to naštvalo. Dobře věděli, že se nic nesmí dít bez mé přítomnosti. Traumatu dítěte lze předejít, když se patičkový test dělá v mámině náručí, ideálně při kojení. Matka je zákonný zástupce, a nejde-li o život, nikdo nemůže odnést dítě bez jejího vědomí – ani zdravotník. Je to únos,“ zlobí se žena.
Nemocnice chybu uznala. „Velmi nás mrzí vaše negativní zkušenost. Omlouváme se za to, že sestra odnesla vaši dceru a prováděla odběr z patičky bez vaší přítomnosti,“ napsal ženě jednatel nemocnice Miloslav Kavka.

Ne vždy ale ženy se stížností uspějí. Jeden z případů, který řeší Liga lidských práv, už zamítly všechny české orgány i soudy. Právničky ligy se chtějí obrátit na mezinárodní Výbor OSN pro odstranění diskriminace žen. Doufají, že rozhodne tak jako ve dvou španělských kauzách.

V jednom z případů šlo o to, že lékaři ve veřejné nemocnici nedodrželi protokol a ženě bez jejího souhlasu předčasně vyvolali porod. Ten skončil císařským řezem, podle výboru bez lékařského zdůvodnění. Žena rodila bez manžela, se svázanýma rukama, proto se syna po porodu nemohla ani dotknout. Místo aby jí umožnili kontakt na kůži (bonding), hned dítě odnesli. Žena trpí poporodní posttraumatickou stresovou poruchou. Španělské soudy žalobu odmítly, ale ženevský Výbor OSN pro odstranění diskriminace žen dospěl k tomu, že rodička byla vystavena porodnickému násilí, které je stále rozšířené, systematické a zakořeněné ve zdravotnických systémech.
„Pokud by lékaři a sestry dodržovali platné normy a protokoly, mohlo se stát, že by žena porodila přirozeně a bez procedur, které ji fyzicky i psychicky traumatizovaly,“ řekla členka výboru Hiroko Akizuki. „Státy, které přijaly úmluvu o odstranění diskriminace žen, mají povinnost přijmout veškerá vhodná opatření k úpravě nebo zrušení nejen stávajících zákonů a předpisů, ale také zvyků a praktik, které představují porodnické násilí,“ dodala Akizuki.