COOLna

Vodné a stočné se zvýší v příštím roce až o čtvrtinu, říká ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací Vilém Žák. Na vině je podle něho hlavně inflace a zvýšené ceny stavebních prací. Jde tak o další zvyšování cen, které už letos vzrostly o 15 procent. Do budoucna pak očekává spolu se zpřísňující se legislativou další nárůsty cen.

Máte odhad, o kolik se v příštím roce bude v ČR zvedat vodné a stočné?
Naše organizace taková vyhodnocení dělá pravidelně. Odborný odhad je, že se ceny vodného a stočného budou navyšovat v intervalu mezi zhruba 11 až 25 procenty. Spodní hranice intervalu je dána inflací vyhlášenou ČNB pro letošní rok. Rozpětí je tak velké proto, že vodárenské společnosti mezi roky 2021 až 2022, kdy začaly dramaticky růst ceny nejenom energií, ale i ostatních vstupů, nesly finančně na svých bedrech zvýšené náklady na úkor hospodářského výsledku nebo plánovaných oprav. To se samozřejmě musí v čase zohlednit. Pro rok 2022 došlo k navýšení vodného a stočného v průměru o necelá čtyři procenta a v letošním roce v průměru o 15,36 procenta. V loňském roce tak náš obor vlastně působil protiinflačně, a to jako jeden z mála.

O cílové ceně ale nakonec rozhodnou jednotlivé obce, že?
Cenová pravidla jsou jasně daná. Cena vodného a stočného, jinak řečeno cena za službu spojenou s výrobou a dodávkou pitné vody a cena za službu odvádění a čištění vody odpadní, je věcně usměrňovaná. To znamená, že společnosti si nemůžou dát do nákladů, co chtějí, a limitovanou mají také míru zisku. Řídí se to naprosto striktními pravidly, jež určuje ministerstvo financí, a také je kontroluje.

Pravidla cenové regulace říkají, že ten, kdo určuje cenu vodného a stočného a fakturuje ji konečnému zákazníkovi, je povinen předložit MF do konce roku předcházejícímu roku, kdy bude cena uplatňovaná, tzv. plánovou kalkulaci. A 90 procent vlastnictví infrastruktury je v rukou měst a obcí. Proto je zcela logické, že města a obce cenu projednávají a schvalují buď přímo, nebo prostřednictvím svých zástupců v orgánech vodárenských společností. V této souvislosti je třeba upozornit, že zejména v současném období je příprava plánových kalkulací mimořádně složitá, protože vodárenské společnosti neznají reálné ceny významných kalkulačních položek, jako jsou například energie.

Máte představu, zda budou více zdražovat obce, které k tomuto kroku nesáhly v minulých letech, nebo naopak ty, které běžně o inflaci vodné a stočné zdražují?
Máte pravdu, že cena vodného a stočného je do značné míry politikum. Část municipalit se snaží ceny držet co nejnižší, ale bohužel je to často na úkor zanedbané údržby, nebo na úkor tvorby prostředků na obnovu infrastruktury. V okamžiku, kdy cena nereflektuje alespoň inflaci, je jasné, že se děje něco špatného v provozování daného majetku.

Ale to nebude jediné zdražení, které domácnosti pocítí. Od příštího roku se zvýší daň z přidané hodnoty na vodné a stočné o dva procentní body z 10 na 12 procent.
Ano, ale to se neprojeví v našich příjmech, ale jenom v konečné ceně. Vodárny připočtou DPH v zákonem stanovené výši a to neskončí u nich, ale v rukou státu. My z toho žádnou radost nemáme, kdyby tato pro zákazníka vyšší cena přinesla nějaké peníze navíc na obnovu infrastruktury nebo na investice, bylo by to lepší. Takhle je to pro nás jenom kalkulační položka.

Očekáváte změny spotřeby vody kvůli zdražování?
Letos meziročně kleslo množství fakturované vody zhruba o tři litry, to je ale průměrná hodnota. V Praze je spotřeba se 111 litry dlouhodobě nejvyšší, naopak nejnižší je ve Zlínském kraji, kde se za rok 2022 pohybovali na úrovni 88 litrů. Nemyslíme si, že by se toto množství mělo nějak výrazně měnit, cena už s tím moc nenadělá. Je zapotřebí si uvědomit, že vodné a stočné ve spotřebním koši české domácnosti nedělá ani 2 procenta. Je to skoro poslední položka. Domácnosti utratí více i za poplatky za mobilní telefony. Česko je pak při pohledu na celou Evropu premiant, jsme na třetím místě s nejnižší spotřebou vody v EU.

Ale většina nákladů je u vlastníků soustavy fixních, protože trubky mají dlouhou životnost.
Máte pravdu, zhruba 80 procent nákladů je fixních. Vodohospodářská infrastruktura má dlouhou životnost. Nejsou výjimečná potrubí se stářím kolem 100 let. Problém pak ale je tvorba prostředků na obnovu takové infrastruktury. Když si vezmete, že jste infrastrukturu vybudoval před 100 lety, tak byste měl na odpisech vytvořit částku, za kterou budete schopen danou infrastrukturu postavit dnes. A to si stále řada vlastníků vodohospodářské infrastruktury neuvědomuje. Legislativa říká, že od roku 2026 by měla být cena vodného a stočného taková, že plně pokryje náklady spojené s obnovou majetku. Tam se můžou některé vodárny dostat do skokového růstu vodného a stočného.

Ztráty vody činí v Česku zhruba 15 procent. Nejlepší státy na světě jako Izrael jsou na šesti procentech. Dá se jít v českých podmínkách na nižší hodnoty?
Podle údajů za rok 2022 je průměrná hodnota za celou Českou republiku pod 15 procenty. Zejména některé větší vodárenské společnosti dosahují ztrát i pod 10 procent. V segmentu menších společností však bohužel nejsou výjimky, kde ztráty dosahují 30 i více procent. Faktorů, které ovlivňují ztrátovost, je celá řada, souvisejí se stavem infrastruktury, s dispečerským řízením a řízením poruch. V okamžiku, kdy jste schopen velmi rychle identifikovat poruchu, rychle ji najít a odstranit, v té chvíli už snižujete ztrátu. Dneska už většina větších vodárenských společností funguje na tzv. bázi dispečerského řízení. V síti mají řadu čidel, která jsou ve spojení s příslušným softwarem schopná detekovat průtokové anomálie, jež reálném čase dispečer vidí na monitoru svého počítače. Na základě uvedených dat je schopný vyhodnotit poruchový stav a poslat na místo zásahovou četu.

Tohle ale malé vodárny ani mít nemůžou.
Ne, zejména z cenových důvodů, protože to by pak kubík vody u nich stál řádově více korun. Je něco jiného, když související náklady rozpouštíte do tisíců kubíků nebo do desítek nebo stovek kubíků. Proto je důležité, aby se vlastníci infrastruktury sdružovali do větších celků umožňujících efektivní provoz s nasazením nejmodernějších technologií na vyhledávání i menších ztrát.

Myslíte jako protékající záchod?
Protékající záchod je problém vlastníka nemovitosti a nesouvisí se ztrátami ve vodovodní síti. Z našeho pohledu jde spíše o menší poruchy např. způsobené bodovou korozí. To se nyní sleduje satelitní technikou nebo se využívají plovoucí čidla schopná zkontrolovat potrubí a udělají defektoskopii potrubí. Vývoj v této oblasti je dynamický a díky němu se postupně můžeme propracovat ke ztrátám na hranici deset procent.

Nějaké ztráty jsou ale vlastně nutné, například z technologických důvodů?
Ano, musí se vždy určit, kde je hranice a kdy je další snižování ztrát neefektivní. Vždy bude existovat nějaké množství nefakturované vody. Vyrobenou vodou se například perou filtry, proplachuje a odkaluje potrubí atd.

Je v tuto chvíli v procesu nějaká legislativní změna, která by mohla přinést další zvýšené náklady?
V tuto chvíli je v evropském trialogu revize směrnice o čištění městských odpadních vod. Původní směrnice 271/91 EU platila mnoho let a bylo třeba ji revidovat. Pokud bude schválená v podobě, kterou prosazuje Evropský parlament, České republice to přinese obrovské náklady. Některé z požadavků jsou tak přísné, že by je nebyla schopna splnit žádná ze stávajících více než 3 400 čistíren odpadních vod v Česku.

Ostatních států se to nedotkne?
Bohužel Česko je citlivou oblastí – ty nejpřísnější limity platí pro úmoří Černého, Baltského a Severního moře. Státy, které úmořím patří Atlantiku nebo do Středozemního moře, tak takové problémy bohužel s největší pravděpodobností řešit nebudou.