COOLna

Lidská snaha dávat smysl a řád světu „buduje nomos“ a vyžaduje typizaci, která s sebou nese poznatelnost a předvídatelnost. Co přesně nutí lidské bytosti vyvíjet formální kategorie, je formálně – kategoricky nezodpovězená otázka, zjevně ovšem jde o hluboce zakořeněnou potřebu a „kategorie, v nichž sdružujeme události okolního světa, jsou konstrukty nebo výmysly; ‚neexistují‘ totiž ve vnějším prostředí“. Prvořadým úspěchem kategorizování je zmírnění komplexity a nutnosti neustále se učit; dva hlavní cíle vnímání jsou stabilita a srozumitelnost nebo ohraničenost. Během vnímání své dojmy vsazujeme do něčeho, co Frederic C. Bartlett nazývá „schémata“, Alfred Schütz „recepty“ a Maurice Merleau -Ponty „formy“: „Vnímání nezname￾ná pasivně nechávat smyslový orgán – třeba orgán zraku nebo sluchu – přijímat hotový dojem zvnějšku, jako když na paletu přibude barva… Obecně se soudí, že všechny naše vjemy jsou od začátku schematicky předurčené.“

Pokud postulujeme neoddělitelnou povahu procesů objevování a vynalézání, musíme zdůraznit, že během devatenáctého století, kdy byl Balkán objevován a popisován, jej pro￾ces shromažďování vědění ještě přísně neška￾tulkoval do předem připravených schémat. Všichni víme, že neexistuje žádná „v podstatě deskriptivní“ kategorie, že deskripce znamená „ustanovit místo významu, konstruovat předmět vědění a vytvářet takové vědění,
které bude spoutané tímto aktem deskriptivní konstrukce“ (viz Aijaz Ahmad: In eory, 1992). A přece to byl proces získávání a shromažďování vědění, co v tomto období dalo Balkánu méně jednoznačnou povahu
bez kategorických a drtivých soudů. Ostatně „kde není rozlišování, není poskvrnění“. A přece se zdá, že „po přísnosti dychtíme všichni“, že touha po „pevných liniích a jasných
obrysech“ je součástí lidské povahy. Během shromažďování a uspořádávání dalších informací člověk rozšiřuje systém nálepek: „A tak se vytváří konzervativní zkreslení. Dává nám sebedůvěru. Kdykoli sice může nastat nutnost pozměnit strukturu našich předpokladů, abychom začlenili nové zkušenosti, nicméně čím lépe zkušenost odpovídá minulosti,
tím větší důvěru ve své předpoklady můžeme mít“ (Mary Douglas). Jádro sklonu k vytváření vzorců – schéma – je z hlediska longue durée nepochybně dynamické, nicméně v kratším horizontu vykazuje jistou stálost.

Imagining the Balkans