COOLna

Hamás nastražil Západu past. Ta může vést k eskalaci, ale též ke konci západního leadershipu, který jsme měli po generace za samozřejmý. Již předtím nastražil past Putin, když přinutil Západ po invazi na Ukrajinu spustit silné sankce. Západ také uplatňuje sankce vůči Číně, firmě Huawei, limituje vývoz čipů do Číny a brzy spustí trestná cla na čínská elektroauta.

Sankce přitáhly Rusko a Čínu blíž k sobě, ale také vyvolaly obavy zemí, jako jsou Brazílie nebo Indie, které se nepřipojily. Sankce také přivodily recesi v zemích dříve závislých na ruském plynu.

Čínská média často portrétují lídry Západu jako spiklence zla, kteří chtějí poroučet ostatním. Podle Münchaua Západ jedná na základě pocitu morální nadřazenosti. Misionářský cíl a přesvědčení křižáka vedou ale často k jednání, které je hluboce nemorální. Když USA spouští sekundární sankce, které mají vynutit podřízenost americké politice, omezuje to práva jiných zemí a rodí se resentiment vůči Západu. Vynucování vlastních morálních standardů u jiných působí drze.

EU si počíná podobně, s tím že do obchodních dohod protlačuje různé hodnoty. Plánovaná obchodní dohoda EU s Latinskou Amerikou se nehýbe z místa, protože Unie tlačí na to, aby se deštné pralesy chránily na základě evropských ekologických standardů. Austrálie právě vycouvala z jednání s EU o obchodní dohodě, protože má plné zuby toho, jak Evropa poučuje.
Západní podpora Ukrajiny se také vykládá jako morální příběh. Jenže jak pravil německý válečný filozof Carl von Clausewitz: nikdy nevstupuj do války (i zástupné) bez toho, že máš strategii na udržení politické podpory po celý konflikt. A nikdy nezačínej bez exitové strategie. A co byla výstupní strategie ve věci Ukrajiny kromě nerealistické idey totálního vítězství? A jaká je výstupní strategie ohledně Blízkého východu?

Před 20 lety Spojené státy porušily mezinárodní právo na základě zfalšovaných důkazů. Zbytek světa – dnes se říká globální Jih – si to pamatuje, a když kritizujeme Rusko, chápe nás jako pokrytce.

Dvě blízké války jsou pro EU katastrofa. Putinova invaze nejprve sjednotila Evropu, ale ta jednota je stále křehčí (Orbán, Fico). Ohledně Izraele a Hamásu je Evropa rozdělená od počátku. Prasklina běží uvnitř politických stran, mezi zeměmi i uvnitř států.

Po konci komunismu v roce 1989 přizpůsobil Západ svůj ekonomický model globalizaci. Technické inovace v globálním řetězci kombinované s liberalizací obchodu a investic zrodily nový globální ekonomický model. Čínský ekonomický rozvoj byl založen také na přebytcích úspor, které využil Západ. Evropa z toho profitovala a nejvíce Německo.

Geopolitická fragmentace, která nyní probíhá, bude mít své náklady. Máme to promyšleno, když chceme následovat USA do světa nové geopolitické fragmentace?

Po ruském vpádu na Ukrajinu následovala rozhodnutí zmrazit ruská aktiva. Umožnily to dominantní úloha dolaru i silná role eura. Jenže sankce akcelerovaly úsilí jiných zemí budovat autonomní platební systémy a spouštět dohody, které umožní obcházet západní finanční infrastrukturu. Ukázalo se, že finanční sankce jsou potentní jako jaderné bomby. Neexistuje scénář, co bude po jejich shození. A ironií je, že sankce nejsou ani efektivní.

Ruský ekonomický růst je vyšší než většiny západních ekonomik. A politicky a finančně vyčerpaný Západ je nyní v nebezpečí, že bude muset přijmout výsledek války na Ukrajině, který bude obrovským zklamáním. Ukrajinu je správné vojensky podporovat, protože ruské vítězství by bylo tragédií pro evropskou bezpečnost. Ale zahraniční politika stojící na povzbuzování a morálním rozhořčení je nejen nesnesitelná, ale také sebedestruktivní.

Jan Macháček