COOLna

Historiky ani ostatní nepřestává fascinovat příběh propuknutí první světové války. Jak vůbec mohl atentát na rakousko-uherského arcivévodu v červnu 1914 v Sarajevu vtáhnout o několik týdnů později do konfliktu všechny mocnosti v Evropě, a nakonec dokonce i Spojené státy?

Zamýšlí se nad tím komentátor Financial Times Gideon Rachman. Podle něj je příběh počátku první světové války bolestný mimo jiné proto, že se lídři velkých států opravdu snažili vyhnout všeobecné a velké evropské válce. Německý císař, ruský car i anglický král si vyměňovali mnoho vzkazů a měsíc se snažili rozptýlit napětí, které vedlo ke krizi. Bezúspěšně.

Podobné nebezpečí samohybné eskalace nyní visí nad Blízkým východem. Horory spojené s válkou mezi Izraelem a Gazou jsou tak naléhavé, že leckdo může být v pokušení sledovat hlavně aktuální boje. Politici západních zemí se ale podle Rachmana zaměřují hlavně na širší region a nebezpečí všeobecné války na celém Blízkém východě, která může vtáhnout Írán, USA a možná i Saúdskou Arábii.

Pro Bidenovu administrativu je nyní hrozba širší války považována za centrální výzvu v celé krizi. Jeden zasvěcený zdroj ve Washingtonu Rachmanovi řekl: „Všechny země, kterých se to týká, mají nějak nastavené červené linie. Pokud budou překročeny, tak v těch zemích uvěří, že musí jednat. Jenže nikdo přesně neví, co je pro ty druhé ten nepřekročitelný práh.“

Během minulého víkendu se vyjádřil Írán, že jeho práh se přibližuje. Ebráhím Raísí pravil na platformě X, že izraelské akce v Gaze „překračují červené linie a všichni budou muset začít jednat“. Dodal: „Washington na nás tlačí, abychom nic nedělali, ale poskytuje přitom Izraeli širokou podporu.“

Jak by mohla eskalace případně vypadat? Jedné indikace jsme si mohli všimnout minulý týden, když USA bombardovaly Íránem podporované milice v Sýrii. Washington tvrdí, že reagoval na útoky íránských spojenců na americké jednotky v Iráku a v Sýrii. Pokud by podobné útoky pokračovaly a Američané utrpěli ztráty na životech, bude jejich příští reakce mnohem tvrdší.

Role Hizballáhu – Íránem podporované vojenské skupiny uvnitř Libanonu – je zcela zásadní. Pokud Hizballáh vystupňuje svoje útoky na Izrael, má dostatek přesných střel na to, aby poslal celou izraelskou civilní populaci do krytu.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu pohrozil devastací Libanonu, pokud by Hizballáh útočil z jeho teritoria. Pokud by ale hrozila Hizballáhu destrukce, může se Írán rozhodnout poslat svoje revoluční gardy, aby bojovaly po boku svého spojence. A v takovém případě by se Izrael mohl rozhodnout, že zaútočí na pozice revolučních gard nejen v Libanonu, ale i přímo v Íránu.

To by asi způsobilo, že další íránští spojenci v regionu by vystupňovali svoje útoky vůči Izraeli a americkým cílům. Írán se může rozhodnout zablokovat Hormuzskou úžinu, čímž čas od času hrozí, třeba tím, že ji zaminuje. Skrze ni ale proudí značná část světových ropných toků. Globální ekonomika by se propadla a přímo by byla ohrožena i Saúdská Arábie.

Americké námořnictvo by se pokusilo úžinu znovu otevřít, ale Írán a jeho spojenci by se možná odhodlali k protiúderu. Americké jednotky v celém regionu by se mohly stát cílem: v Bahrajnu, ve Spojených arabských emirátech, v Kataru, v Sýrii i v Iráku.

Jednu Íránem podporovanou sílu sledují Američané s velkým znepokojením. Jsou to Hútíové v Jemenu, kteří se střetli v brutální válce se Saúdskou Arábií. Minulý týden vystřelili Hútíové rakety na Izrael. Dříve už také zasáhli saúdská ropná zařízení. Kdyby se trefili přesně, mohou například zasáhnout odsolovací zařízení a připravit saúdské hlavní město Rijád o pitnou vodu.

Podobný konflikt by byl katastrofou úplně pro všechny. Všichni to také dobře vědí. Jenže to neznamená, že k něčemu podobnému nedojde, protože všichni zúčastnění věří, že by bylo nebezpečné na některé události nereagovat.

Izrael provedl invazi do Gazy, protože věří, že musí „obnovit odstrašení“. Írán věří, že existuje „osa odporu“ a že musí podporovat Palestince. Amerika zase věří, že musí tvrdě odpovědět na každý útok na její jednotky.

Ne každý je ale ve stavu paniky. Rachman byl minulý týden osobně v Saúdské Arábii a tam jsou prý úplně v klidu. Tamější byznysmeni v podstatě říkají, že probíhá jenom jedna další krize v historicky nestabilním regionu. Saúdská ambiciózní modernizační agenda Vize 2030 prý běží podle plánu.

Korunní princ Muhammad bin Salmán (zvaný MBS) si ale prý uvědomuje, že situace je vážná. Tlačí údajně na Američany, aby tlačili na Izraelce. A Američané zase doufají, že MBS, Katar a Čína přesvědčí Írán, aby zůstal zdrženlivý. Dokonce si telefonují MBS a íránský prezident, jako si psali německý císař a ruský car před Velkou válkou. Tehdy to nepomohlo. Doufejme, že to tentokrát bude jinak.

Jan Macháček

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.