COOLna

Barbarští Češi házejí novorozeňata do smetí. Je to celkem běžný jev, když si vygooglíte „mrtvé miminko v popelnici“, vypadnou vám mraky článků, a každý s jiným datem. A co víc, ďábelští ateisté ze střední Evropy dokonce našli způsob, jak se nepohodlných potomků zbavovat ve velkém zcela anonymně a legálně!

Prostě je zavřou do díry ve zdi a nechají je tam. Tak nějak by o naší vlasti mohli psát v některé ze zemí, které se považují za součást dosud „nezkažené“ východní civilizace. Třeba v Turecku.

Co na tom, že věci se mají trochu jinak. Co na tom, že babyboxy dětské životy neničí, ale zachraňují. Co na tom, že případů opuštěných a v důsledku toho zemřelých dětí je v Turecku i v přepočtu na obyvatele mnohonásobně víc. Oni tam mají svoji pravdu – stejně jako my máme vždy tu svou, jedinou správnou a neotřesitelnou.

Asi už tušíte, že o babyboxy mi nejde, ty mi posloužily jen jako příklad, jak volně se dá nakládat s fakty.

Před pár dny totiž na Západě vzbudila rozruch zpráva, že národní letecký dopravce Turkish Airlines zavádí tzv. mučednickou slevu 50 procent pro příbuzné těch, kdo padli ve jménu islámu. A jak se nabízí, informace se okamžitě dostala do souvislosti s válkou v Izraeli a s podporou hnutí Hamás, kterou vyslovil (nejen) prezident Recep Tayyip Erdogan.

Takže Turecko podporuje sebevražedné atentátníky příslibem, že jejich rodiny budou létat za polovic?! Samozřejmě že ne.

Předně: Turkish Airlines nic nezavádí, 50procentní srážka z ceny letenky pro blízké padlých mučedníků platí již od loňského prosince a i tehdy pouze došlo k jejímu navýšení z 20 procent. Samotná sleva platí dlouhá léta a je celkem běžnou součástí tamního systému sociální podpory, stejně jako sleva pro seniory, invalidy nebo studenty. V různé výši se uplatňuje se na všeliké jízdenky a vstupenky od městské hromadné dopravy až po zoo, muzea a další památky.

A za druhé, slovo şehit neboli mučedník má v tureckém jazyce (a ve stále ještě sekulárním státě) mnohem širší význam, než jak si ho představujeme my, a s náboženstvím vůbec nemusí souviset.

Şehitem se může stát policista, kterého ve službě zastřelí zločinec. Nebo učitel, jenž je při výkonu svého povolání zabit, třeba v důsledku zemětřesení. Nebo zavalený horník. V podstatě kdokoli, kdo za svého života sloužil vlasti a národu. Za şehity jsou považováni všichni, kdo zemřeli při potlačování pokusu o puč v roce 2016.

„Skandální“ informaci o mučednické slevě přebrala formou agenturního zpravodajství i některá česká média – slepě, bez jakéhokoli ověření faktů, a dokonce aniž by příslušní editoři text vůbec dočetli do konce (v původním textu byl prezident Erdogan nazván premiérem a ze tří velkých zpravodajských serverů tuto chybu opravil jen jeden).
Zdrojová agentura sice po upozornění zprávu stáhla (bez jediného slova vysvětlení či omluvy), ne tak již ony servery, u nichž se dá na dotyčné články stále proklikat.

O Turecku si můžeme každý myslet své a jistě se najde dost skutečných důvodů, proč mít k této zemi výhrady, či ji dokonce nenávidět. Je tedy skutečně třeba takto prvoplánově a nepokrytě lhát? A hlavně: čím dalším nás nezodpovědní pisálci ve své honbě za senzací krmí, zejména ve vztahu k „nepřátelským“ kulturám – a my jim to bezvýhradně baštíme?

Anna Marvanová

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.