COOLna

Senioři jsou pro nás rovnocenní partneři. Říká to Hana Čepová z neziskové organizace Právě teď!, která se s kolegyní Ivetou Luxovou snaží změnit vnímání stáří a stárnutí. „Na seniory je třeba nekoukat skrz prsty jako na nějaký senilní odpad, což se občas ve společnosti děje. Ti současní vyrostli spíš na Elvisovi či Beatles, ne na dechovce, jak si mnozí stereotypně myslí. Snažíme se je podporovat, aby se zajímali o nové věci, vzdělávali se, byli aktivní a i díky tomu vydrželi co nejdéle v dobré mentální a fyzické kondici,“ zdůrazňuje.

Co říkáte na námitku, že ne každý sežene ve vyšším věku práci či může být z práce na plný úvazek unavený?
Před rokem jsem od ministra práce a sociálních věcí Jurečky dostala ocenění za péči o seniory. Při přebírání jsem uvedla, že stát musí začít podporovat podnikatele, kteří chtějí zaměstnávat lidi v seniorském věku. Začíná to být totiž stejný problém jako zaměstnávat matky na mateřské či lidi s postižením. Jsem pro daňová zvýhodnění či větší možnost částečných úvazků.

Při nedávné akci k Mezinárodnímu dni seniorů, kterou jste stylizovali jako karneval v Riu, bylo skvělé sledovat, jak třeba sedmaosmdesátiletá paní Jitka začala tancovat sólo. Daniel Šváb, který s vámi odpoledne moderoval, řekl, že obdivuje, jak si senioři ze sebe umí udělat legraci, zvlášť v době, kdy se kdekdo bere až moc vážně. Vnímáte to taky tak?
Vnímám. Chceme ukázat, že odchodem do důchodu život nekončí. Buď totiž můžete sedět doma a nadávat, nebo prožívat dny naplno. Snažíme se o to, aby aktivní část seniorského věku byla co nejdelší. Naši činnost dělíme do tří pilířů. Jeden se týká vzdělávání – máme akademie moderního seniora, zaměřené na konkrétní téma, hodně se věnujeme trénování paměti. Druhým pilířem je pohyb – pořádáme například výlety a Nordic Walkingové lekce. Třetím pilířem jsou komunitní a společenské aktivity, při nichž jezdíme třeba i na senior kempy.

Při karnevalu jste vyhlásili vítěze fotografické soutěže. Motivujete lidi k focení?
Nejen k focení, ale hlavně k pohybu. Máme něco, co nazýváme celoroční chodeckou výzvou. Každý měsíc do ní senioři evidují své ušlé kilometry a vždy se snažíme ujít nějakou vzdálenost. Při prvním ročníku jsme obcházeli zeměkouli a obešli ji jeden a půl krát. Nyní máme vzdálenosti ještě delší a zeměkouli obejdeme i dvakrát či i dva a půl krát.

Snažíte se i o mezigenerační dialog. Jak je úspěšný?
Nejlíp nám vychází spojení seniorů a dětí, především od druhého stupně základní školy po středoškoláky. Dobré je, když můžeme změnit jejich role. Třeba při sportovních hrách dělají děti rozhodčí. Všichni si to moc užijí.

A vidíte, jak se starší lidé rozzáří?
To zažíváme skoro při každé aktivitě.

Zaujal mě pan Karel, na jehož dendrologickou vycházku po pražských Bohnicích jste při karnevalu zvala. Co o něm můžete říci?
Karlovi je jednaosmdesát. Původním povoláním je matematik a než šel do důchodu, pracoval na počítačích. Po odchodu do důchodu měl plán a řekl si, že vystuduje dendrologii (nauku o stromech, keřích a polokeřích). A dneska je z něj uznávaný dendrolog, který by mohl vyučovat na univerzitách. Každá vycházka s ním je radost, člověk se dozví něco nového. A to ještě napsal knihu o stromech v bohnické léčebně.

Zajímají se starší lidé, s nimiž se setkáváte, o věci veřejné?
Jistě, ale samozřejmě je to ožehavé téma. Politickým diskusím se nevyhýbáme, ale nevyvoláváme je. Snažíme se klienty motivovat k tomu, aby hledali co je spojuje, nikoli co je rozděluje. A to je i má výzva pro lidi středního věku. Když se budete s rodiči hádat o politice, odcizíte se. Důležité je to, co jste spolu prožili. A také je dobré ptát se na věci týkající se historie rodiny a jejich dětství. Až zemřou, už se to nedozvíte.

Hana Čepová, obecně prospěšná společnost Právě teď!

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.