COOLna

Z dobré vůle vyhovět zákazníkovi vznikl trapný skandál a provinilci – v daném případě kina – nosí bezmála nálepku barbarských zločinců. Za to, že si dovolila do tříapůlhodinového filmu vložit pro pohodlí diváků kratičkou přestávku.

Jenže dotyčný snímek se jmenuje Zabijáci rozkvetlého měsíce, natočil jej slovutný Martin Scorsese, jehož střihačka Thelma Schoonmakerová označila přerušení projekce rovnou za porušení zákona, a společnosti Apple a Paramount coby producent a distributor už zahájily proti neposlušným kinařům tažení.
Zdánlivě jde o prkotinu, pauzy trvaly od šesti do patnácti minut a z více než deseti tisíc kin na světě, která novinku nasadila, si ji troufl „rozpůlit“ pouhý zlomek z nich.
Na druhou stranu nešlo jen o náhodné jednotlivce alternativního charakteru, pro přestávku se rozhodly i velké evropské řetězce kinosálů jako UCI Cinemas s pobočkami v Německu, Itálii či Portugalsku nebo britská a nizozemská firma.

Nejen Evropa to zkusila, ovšem kinu ve Fort Collins v americkém Coloradu rebelie dlouho nevydržela, neboť dopadům od obou obřích společností čelilo okamžitě.

Zatímco celá kauza se potácí mezi nespornými uměleckými právy režiséra, jenž si přeje nepřerušovaný zážitek, a logickou poptávkou publika, které si potřebuje odskočit, sám Scorsese do sporu nevstupuje. Nicméně v jednom rozhovoru, kde na mimořádnou délku projektu přišla řeč, filmař prohlásil: „Dobrá, lidé naříkají, že to trvá přes tři hodiny. Ale můžete taky pět hodin sedět u televize.“

To samozřejmě můžeme, ale od ní se dá odběhnout kdykoli. Navíc je tu obchodní hledisko: Dlouhý film může diváky odrazovat a kina omezovat, protože nestihnou nasadit více představení, takže si pomáhají vyšší cenou vstupného. Jmenovitě snímek Zabijáci rozkvetlého měsíce stál dvě stě milionů dolarů a zatím celosvětově utržil osmdesát milionů dolarů. A třebaže má oscarové ambice, případné pocty jejich ztrátu nevykryjí.

Samozřejmě existují ještě mnohem delší filmy, k rekordmanům patří projekt Logistics, jenž trvá 857 hodin a pojednává o vynálezu krokoměru. Ale to jsou experimentální schválnosti, které se do běžných kin nedostanou ani zadním vchodem.

Obecně však udivuje, že v době moderních technologií, kdy se vše zrychluje a zkracuje, se zrovna filmy prodlužují. Holou větu oznamovací v podobě esemesky „JEDU!“ si umí každý příjemce přeložit do věty rozvité sdělující, že pisatel se už už pomalu zvedá z restaurace, kde pracovní schůzka záhadně přerostla v pivní společnost, že cestou potká nehodu, výluku a tornádo, leč přece jen domů dorazí.

Zato filmaři jako by každou anabázi chtěli vylíčit dopodrobna, přestože délka Oscary nezaručí. Z minulých vítězů třeba Casablanca trvá 102 minut, Francouzská spojka 104 minut a Annie Hallová 93 minut.

Možná košatost souvisí s věkem, Scorseseho raný Taxikář se ještě vešel do dvou hodin, kdežto jeho Irčan, jenž předcházel Zabijákům, také spotřeboval přes tři hodiny.

Nakonec rozhodne film sám – bez příkazů i sankcí. Buď je tak silný, že tři a půl hodiny člověk ani nepostřehne, nebo tak slabý, že po hodince se půlka sálu začne courat za soukromou přestávkou s nejistým návratem. A zrovna Zabijáci rozkvetlého měsíce svou vypravěčskou sílu mají.

V každém případě je však ponižující, aby se diváci o přirozená práva vlastního močového měchýře museli hlásit jako ve škole, načež by slyšeli: „Máte smůlu, zamítá se.“

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.