COOLna

Válka na Blízkém východě se Moskvě hodí a současně nehodí. To první je celkem zřejmé, stačí sledovat titulky posledních tří týdnů. Ukrajina z nich skoro úplně zmizela.

Navíc Izrael potřebuje to, co Kyjev: dělostřelecké granáty, munici do protiraketových systémů a spoustu dalších věcí pro válku, které Západ skoro nestíhal vyrábět ještě v době, kdy je potřebovala jen Ukrajina. Teď USA podle amerických médií dokonce přesměrovaly Izraeli granáty ráže 155 milimetrů, které měly jet do Kyjeva. Válka v Gaze je čerstvá, a tudíž akutnější. Kromě toho je v jejím pozadí Írán, americký arcinepřítel. A Američané jsou v konfliktu už svým způsobem taky: jejich vojáci v Iráku jsou ostřelováni, v Rudém moři sestřelili rakety a drony mířící z Jemenu na Izrael. Diplomaticky řečeno, tahle prachárna má potenciál.

A ještě jednou Írán. Kvůli Gaze to houstne mezi Izraelem a Teheránem a Moskva si musí u Íránců odpracovat, že zásobují ruskou armádu drony a teď jí mají pomoci vyrábět si je sama.

Kromě toho Rusko z pohledu svého zabřednutí na Ukrajině těží z každé krize, která odvádí pozornost a zdroje od Ukrajiny. Například je to pro Moskvu užitečné v bitvě o „globální Jih“, o který se často opírá proti Západu při diplomatickém zápolení. Jak to Jih vidí kolem Izraele a Gazy, je vidět třeba na hlasováních v OSN. Pro Rusko je výhodné se s tím svézt. Sečteno: Hamás zaútočil na Izrael 7. října, což jsou mimochodem zrovna Putinovy narozeniny. Ne že by to Hamás takhle plánoval, ale dárek doručil pěkný.

Ale má to nebezpečné protiproudy. Putin se přidal k arabské a muslimské ulici i proto, že má muslimy doma. Je jich pětadvacet milionů, z toho dva miliony přímo v Moskvě. To je velká síla.

V posledních dnech Putin podle New York Times „podnikl kroky, které naznačují zvýšené obavy, že válka mezi Izraelem a Hamásem by mohla vést k etnickým sporům v Rusku“. Jedním z nich bylo distancovat se od Izraele, když muslimský svět záští bublá. Dalším bylo setkání s náboženskými vůdci.
Podle těchto novin události v Machačkale připomněly rizika, s nimiž musí Kreml počítat při řízení různých částí mnohonárodnostní země s mnoha náboženstvími. Jak ukázala poslední desetiletí, napětí, radikalizace a terorismus v muslimských autonomních republikách na Kavkaze – viz Čečensko či Dagestán, umí pořádně zacloumat stabilitou celého Ruska.

Ale odplouvání mezi Ruskem a Izraelem začalo už dávno před útokem Hamásu. Datuje se to ruskou invazí na Ukrajinu, i když to Izrael ze Západu i Kyjeva schytával, že se od Ruska neodstřihl. Nechtělo se mu ale: v Rusku žije spousta Židů, a navíc Rusové jsou v Sýrii, a tak na nich záleží, jak klidný bude Izrael od severu.

Nicméně Izraelce dráždily řeči z Moskvy o „neonacistech“ v Kyjevě, poznámky typu „Hitler měl židovskou krev“ (ministr zahraničí Lavrov) a kroky, které řada expertů označovala jako státem přifoukávaný antisemitismus.
Pak přišel 7. říjen a šlo to rychle. Jeden ruský poslanec uvažování v Moskvě shrnul takto: „Čí je Izrael spojenec? Ameriky. Čí spojenec je Írán a muslimský svět? Náš.“

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.