Práce na dálku je od začátku letošního října poprvé upravená zákonem. Nejzásadnější problém ale nevyřešila – i za zranění doma je totiž odpovědný zaměstnavatel. Firmy proto chtějí tuto skutečnost řešit po svém a požadují po zaměstnancích, aby jim umožnili vstup do bytu buď ke kontrole jeho prostor, nebo když se zraní. Žádný zákon to přitom nenařizuje.
Žena středního věku dosedla na židli u počítače tak nešťastně, že pod ní židle ujela a ona si zlomila kostrč. Mladý manažer v průběhu videokonference gestikuloval tak prudce, že prorazil sklo opodál stojící skříňky a vážně si střepy poranil prsty. Jiný muž uklouzl na podlaze, kde byl rozlitý čaj, a musel podstoupit operaci. To je jen několik z úrazů, které se staly při práci z domova (tzv. home office), za něž byli nakonec odpovědní zaměstnavatelé.
A protože firmy chtějí předejít podobným situacím a omezit, co se může zaměstnancům při home office stát a být pracovním úrazem, chtějí, aby zaměstnancům pracovní podmínky mohli kontrolovat i u nich v bytech či domech. Jinak jim práci na dálku neumožní. Paradoxně ale žádný zákon zaměstnanci nenařizuje, že musí zaměstnavatele pustit domů.
Ministerstvo práce a sociálních věcí samo přiznalo, že novela zákona nepřinesla žádné změny, pokud jde o odpovědnost zaměstnavatele za bezpečnost pracovního prostředí. „Platí tedy obecná právní úprava obsažená v zákoníku, podle které je zaměstnavatel odpovědný i za pracovní úraz, který se zaměstnanci přihodí při výkonu práce na dálku,“ uvedl mluvčí ministerstva Jakub Augusta.
A protože zákon je na tyto případy krátký, resort radí, jak se s podobnými případy vyrovnat.
„Je obecně doporučeno, aby se zaměstnavatel a zaměstnanec dohodli na možnosti vstupu zaměstnavatele nebo jím pověřené osoby na místo výkonu práce za účelem objasnění příčiny a okolností vzniku případného pracovního úrazu,“ dodal mluvčí Augusta.
Firmy už ale v některých případech zacházejí mnohem dál a vstup do bytů svých zaměstnanců vyžadují ještě před uzavřením smlouvy. „Když zaměstnanci chtěli home office, chtěl jsem vidět, kde budou pracovat. Abych věděl, že to nebude někde, kde hrozí zbytečné úrazy, kdy za újmu pak budeme zodpovědní my,“ popisuje jeden z jihočeských podnikatelů, který zaměstnává patnáct lidí, deset pracuje z domova.
Jak upozorňuje Konfederace zaměstnavatelských svazů, když zaměstnanci neumožní zaměstnavatelům kontrolu svých bytů, pracovat z domova tak vůbec třeba nebudou smět. „Je to něco za něco. Zaměstnavatel se musí domluvit se zaměstnancem, jestli mu umožní chodit na místo výkonu jeho práce. Preferujeme vždycky cestu dohody. Ale samozřejmě zaměstnavatel nemá povinnost na smlouvu s povolením práce z domova kývnout. Takže když se obě strany nedohodnou na tom, aby zaměstnavatelé mohli lidem zkontrolovat pracovní prostředí, tak prostě home office nebude,“ popsal vedoucí tajemník Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky Jan Zikeš.
To se pochopitelně nelíbí zaměstnancům, kteří věřili, že změna zákoníku práce konečně přinese řešení. To současné však považují za zásah do soukromého života.
„Pokud by toto pravidlo bylo podmínkou pro práci v režimu home office, tak bych to podstoupila, ale přijde mi to jako narušení soukromí. Ve firmě nás navíc pracuje přes tři a půl tisíce, z toho pouhých sedm set lidí je dlouhodobě v kanceláři. Nedokážu si tedy představit, že by to pro zaměstnavatele bylo reálné,“ sdělila své obavy personalistka společnosti Brose, která dodává součástky pro automobilový průmysl.
Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula hovoří rovněž o zásahu do soukromí. Zároveň ale naznačuje, že zaměstnavatelé nyní mnoho jiných způsobů řešení nemají.
„Zaměstnavatel má v tomto případě oprávněný důvod, aby se mohl podívat do prostor, kde bude zaměstnanec práci vykonávat. Dá se to však řešit například tak, že zaměstnanec potvrdí zaměstnavateli, že dodržuje všechna pravidla bezpečného výkonu práce,“ navrhuje Středula.
Podle něj je klíčem k uzavření dohody o práci na dálku vzájemná domluva mezi oběma stranami. „Novela se tváří, že vyřešila home office. Tím, jak je odfláknutá, se vlastně míjí s podstatou toho, co je na práci na dálku odlišné, a to je absence pracovního prostředí poskytovaného zaměstnavatelem. Jestli za takové situace podle zákona za pracovní prostředí nadále odpovídá, je to vlastně totéž, jako by home office v zákoníku vůbec upraven nebyl,“ shrnul advokát Petr Suchomel.
Novela zákoníku práce s účinností od 1. října letošního roku blíže upravuje zvláštní pracovní režim, kdy zaměstnanec pro zaměstnavatele koná práci z jiného dohodnutého místa, než je dílna nebo kancelář.
Nově tak zaměstnavatel, který to chce svému zaměstnanci umožnit, musí za tímto účelem uzavřít písemnou dohodu.
Zákoník práce počítá i s naprosto výjimečnými případy, kdy je zaměstnavatel oprávněn home office zaměstnanci nařídit.
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.




Napsat komentář