COOLna

V době hospitalizace Miloš Zeman ale plnil prezidentské povinnosti, například musel svolat první schůzi poslanců po sněmovních volbách.

O tom, že voliči mají znát zdravotní stav hlavy státu, nebylo dříve sporu. Ostatně sám Zeman byl zastáncem transparentnosti. „V případě prezidenta republiky je jeho povinností, aby občané znali zprávu o jeho zdravotním stavu,“ prohlásil v roce 2019, kdy byl ještě víceméně vitální. „Srdce, ledviny, plíce, játra v pořádku a tak dále. Jen bolavé nohy, které mě bolí už několik let, jsou stále bolavé,“ okomentoval tehdy lékařskou zprávu, kterou nechal sám zveřejnit.

O dva roky později už bylo vše jinak. Játra nadranc a tutlalo se. Je dobré si připomenout, že nejbližší Zemanovi spolupracovníci tehdy jeho stav bagatelizovali, přičemž přiléhavější by bylo natvrdo říct, že lhali.

Někdejší kancléř Vratislav Mynář tvrdil, že „pan prezident při převozu usnul, o nic jiného nejde. V bezvědomí nebyl.“ Tehdejší mluvčí Jiří Ovčáček zase veřejnost zásoboval nesmysly o tom, jak si Zeman v nemocnici pochutnával na meruňkových buchtách a vinné klobáse.

Když si připočítáme, že v hradním archivu se za Mynáře skartovalo, co nemělo, a současně se tam neukládalo ani to, co mělo, můžeme dál úspěšně spekulovat, co všechno Zeman podepsal, kdo vedl jeho ruku a kdo využíval jeho tehdejší – dejme tomu – snížené bdělosti.

Do pasti veřejného propírání se přitom netakticky vehnal sám, když se i po odchodu z funkce rozhodl dál soudit s Džamilou Stehlíkovou. Stačilo jen žalobu stáhnout a žádná zpráva by nevznikla.

Nadto lze očekávat, že se u soudu půjde ještě do většího detailu, než jen závěrečné shrnutí zprávy sepsané prozemanovským znalcem Romanem Prymulou. Kompletní dokument má mnohem víc stran, a tudíž mnohem více podrobností.

Celá ta nevynucená soudní přetahovaná je přitom o to méně pochopitelná, když uvážíme, že Zemanovi rádcové sami dobře vědí, v jakém stavu jej nechali do nemocnice transportovat. On sám, jak vyplývá z lékařské zprávy, si to zjevně nemusí pamatovat.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.