Problém, z kterého ale marketing/PR těží je odcizenost moderní (post)industriální společnosti. Jsme odpojení od sebe, od druhých, od práce a od přírody. Evoluce nás těmito čtyřmi “prvky” vybavila jako zdroji orientace v životě. Naše emoce nám říkají, co je správně a nesprávně, kde jsou naše hranice a co máme dělat. Přijetí lidmi okolo nás, jejich blízkost a pocit sounáležitosti jsou důležité pro pocity jistoty, našich kořenů a hormonů štěstí. Práce ve smyslu tvorby něčeho, co je užitečné pro ostatní nás naplňuje, uklidňuje a případně i léčí. A příroda, z níž jsme vzešli nám dodává sílu, určuje naše rytmy, je zdrojem energie a moudrosti.
Čím víc jsme od těchto čtyř zdrojů odpojení, čím více jsme od nich odcizení, tím více jsme uvnitř zranění, traumatizovaní, tím více pociťujeme prázdnotu, osamělost, depresi, nedostatek smyslu a pocitů zmatenosti a ztracenosti. Čím více jsme prázdní a ztracení, tím snažší kořistí se stáváme pro moderní marketing, pro který jsme všichni pohyblivými terči, tzv. cílovými skupinami, do kterých se pak korporace, politici a kdokoli, kdo se nám snaží prodat nějakou věc, ideologii, politiku či třeba i životní styl, snaží strefit. Důsledky popsal nejlépe Tyler Durden v Klubu rváčů slovy: „Re-klam-a nás nutí hledat si práci, která nás nebaví, abychom si koupili věci, které nepotřebujeme a tím se vyrovnali lidem, kterými opovrhujeme. “ Jinými slovy, nežijeme. Valnou většinu života na život vyděláváme a ve “volném čase” za životem (či spíše za iluzí života) s vyplazeným jazykem dojíždíme.
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.




Napsat komentář