COOLna

Pro současné slony jsou charakteristické velké rozměry, kly a chobot, kvůli němuž byli zařazeni mezi chobotnatce. Čím hlouběji však jdeme do minulosti, tím méně se chobotnatci podobají současným slonům. Chobotnatci vznikli velmi brzy po vymření dinosaurů a na Zemi existují téměř po dobu celého kenozoika, tedy neuvěřitelných 60 milionů let (kenozoikum je nejmladší geologická éra, která začala po velkém vymírání živočišných a rostlinných druhů na konci druhohor).

Za tak dlouhou dobu vývoje prošli značnými proměnami z malých obojživelných všežravců až po obrovské suchozemské býložravce. První chobotnatec Eritherium azzouzorum vzhledem připomínal spíše hrocha, ovšem s výškou pouhých 20 centimetrů v kohoutku a vážící přibližně pět kilogramů. V průběhu desítek milionů let evoluce se začali postupně zvětšovat, jejich zprvu nenápadné kly začaly růst do obrovských rozměrů a se zvětšováním těla se také začal vyvíjet charakteristický chobot.

Vývoj chobotnatců však není zdaleka tak přímočarý, jak se může zdát. Chobotnatci představují velmi úspěšnou skupinu a vyvinuli se do desítek rozličných skupin. Stalo se tak již uprostřed třetihor, ještě předtím, než poprvé opustili území Afriky. Zástupci těchto skupin byli již obrovští a měli kly a chobot, ale stále se od současných slonů lišili. Deinotéria byla charakteristická jediným párem dolů směřujících klů ve spodní čelisti, zatímco zuby měla podobné tapírům. Ostatní se podobali současným slonům více. Vyznačovali se však delší hlavou s kly jak v horní, tak v prodloužené spodní čelisti. Mezi těmito druhy se objevila i řada bizarních chobotnatců, například amebelodontidi, kteří se vyznačovali širokou lopatovitou spodní čelistí, či Stegotetrabelodon se čtyřmi téměř stejně dlouhými kly.

Žili chobotnatci vždy jen v Africe a v Asii, jako je tomu dnes?
Vývoj savců je velmi spjat s tektonickou činností, která způsobovala spojení kontinentů tzv. pevninskými mosty. To umožnilo migrace z kontinentu na kontinent. Takto se například rozšířili koně nebo psovité šelmy ze Severní Ameriky. Stejně tomu bylo i u chobotnatců. Dobře to potvrzují srovnání DNA, která ukázala, že sloni jsou blíže příbuzní sirénám, damanům, a dokonce i drobným hmyzožravým bércounům, zlatokrtům či bodlínům (sirény jsou býložravci žijící v moři, daman je drobný savec připomínající králíka, bércoun zase vypadá jako myš, zlatokrt je slepý hmyzožravý savec připomínající krtka, bodlín je všežravec připomínající ježka). Zmíněná zvířata patří do skupiny afrotérií, tedy savců, kteří vznikli na africkém kontinentu. Afrika totiž byla na začátku třetihor izolována a vývoj zde probíhal odděleně. Teprve později se do Afriky z Eurasie dostaly zebry, nosorožci, lvi, antilopy a další ikonická zvířata současné Afriky.

Lze tedy říci, že tzv. velká pětka afrických zvířat (slon, lev, nosorožec, buvol a levhart) vlastně není vůbec africká, protože pouze slon africký je původním africkým zvířetem. Chobotnatci se z Afriky poprvé dostali do Eurasie přes pevninský most spojující Arabský poloostrov a Afriku asi před 22 miliony let. Potom se postupně rozšířili z Asie do Severní i Jižní Ameriky. Chobotnatci se tak ještě na začátku čtvrtohor nacházeli na všech kontinentech vyjma Austrálie a Antarktidy. Současný výskyt indického slona v Asii a afrických druhů v Africe je tak připomínkou původně téměř celosvětového rozšíření chobotnatců.

Je pravda, že největší mamuti s 4,5 metru v kohoutku byli větší než současní sloni afričtí s téměř 4 metry v kohoutku. Nešlo však o ty největší známé chobotnatce. Největších rozměrů dosahoval indický současník mamutů Palaeoloxodon namadicuss s neuvěřitelnými 5,2 metru v kohoutku a váhou 22 tun. Nedávné fylogenetické analýzy ukázaly, že vyhynulý Palaeoloxodon je nejbližším známým příbuzným současného slona pralesního. To, že právě slonovití velikostí předčili všechny předchozí chobotnatce, není žádným překvapením. Slonovití jsou totiž poslední skupinou chobotnatců a jsou konečným výsledkem neustálého narůstání velikosti, které provází evoluci chobotnatců od začátku třetihor.

Výhodou zvyšování velikosti je totiž ochrana před predátory a také snadnější přístup k potravě na stromech. Na druhou stranu velké rozměry znamenají vyšší nároky na množství potravy. Proto velké druhy savců žijící na ostrovech při nedostatku potravy obvykle zakrsnou. To byl i případ vyhynulého trpasličího slona druhu Palaeoloxodon falconeri, jenž je známý z Malty a Sicílie a nedorůstal více než jeden metr v kohoutku.

Mgr. Jakub Březina Ph.D., paleontolog

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.