COOLna

Proč zrovna ochrana hlavatých vrb v Poodří?
Hlavaté vrby podél příkopů a vodních toků dříve dotvářely ráz krajiny Poodří. Zatím je jich tu ještě hodně. Ve svých dutinách poskytují vhodný biotop pro vývoj larev páchníka hnědého. Jsou ohroženy natolik, že zásah je nezbytný.

Čím jsou ohroženy? Co vrby ohrožuje?

Největším ohrožením pro hlavaté vrby je to, že je lidé přestali ořezávat.

Co za tím stojí? Nezájem o vrbové proutí?

Hlavaté vrby bílé se kvůli proutí neořezávaly, na to máme košíkářské vrby. Ořezávaly se kvůli dřevu na topení a v létě i kvůli listí na přilepšení domácímu zvířectvu. Podobně se v Poodří řezaly na hlavu i jilmy.

Byl to dokonalý koloběh energie: Voda splachovala živiny z polí (byť podstatně méně nežli dnes), vrby na březích je využívaly k rychlému růstu, dřevem hospodyně topily v kamnech, popel se ve směsi s hnojem vracel na pole…

Takže nezájem o vrbové dříví?

To je třeba vidět v širších souvislostech. Hlavní roli sehrála změna životního stylu po socializaci zemědělství, levné uhlí a plynofikace. To souvisí s budováním ústředního vytápění v rodinných domech.
Vrbová polínka stačila na vytápění obytné jizby selské usedlosti, kde se samozřejmě vařilo. Na kotel ústředního topení už to bylo málo. Někteří vlastníci si ještě dlouhá léta vozili vrbové dřevo na podpal, ale i tahle tradice postupně téměř zanikla.
S růstem cen energií se ale karta obrátila a během několika posledních let jsme s kolegy z Českého svazu ochránců přírody zaznamenali velký nárůst zájmu o vrbové dříví. Ono je totiž levnou a ekologicky přijatelnou surovinou pro občasné přitápění například v krbových kamnech. Takový obnovitelný zdroj, který nám roste za humny.

Vidíte, a já bych hádal, že vrbové dřevo zrovna moc dobře nehoří…

Naopak, hoří výtečně, jasným a voňavým plamenem – ale musí být řádně vyschlé. K tomu vrbě stačí jeden rok skladování na suchém a dobře větraném místě.
Proti tvrdým dřevům má sice o něco nižší výhřevnost, ale jsou tu zase ty výhody, že je to dřevo zblízka a skoro zadarmo. Oproti topolu je vrba úplná jednička, jak v hoření, tak v minimu popela, který po jejím spálení zbývá.

Dřív bylo hlavatých vrb v Poodří tisíce, dnes jich jsou stovky. Je ten trend možné nějak zastavit?

Je možné ho zpomalit ořezem stávajících vrb a výsadbou nových. Aby se situace obrátila, musí vrby opět sázet a ořezávat vlastníci pozemků – hospodáři. Ti ale byli ze svých pozemků vyhnáni kolektivizací zemědělství a dnes jim v návratu k tradičnímu hospodaření s dřevinami mnohdy brání státní ochrana přírody. Takže budeme rádi, když se udrží ty stovky.

Vy spolupracuje na projektu ochrany brouka páchníka coby arborista. Jak může arborista, tedy člověk, který rozumí stromům, pomoci s ochranou brouka?

Už více než 50 let se zajímám o dřeviny v Poodří. Proto musím potvrdit závěry dalšího z partnerů projektu entomologa Petra Kočárka, že dříve kompaktní a bohatá populace páchníka se rozpadá na jednotlivé ostrůvky, které se zmenšují.
To je způsobeno tím, že páchníkovi ubývá zásadní životní prostor – stromové dutiny vyplněné trouchnivějícím dřevem. Kolem těchto dutin se vyskytují dospělci páchníka, tam se páří, trouchem se několik let živí jejich larvy.
On páchník, na rozdíl od zlatohlávků, se kterými je blízce příbuzný, není bůhvíjaký letec, a na námluvy nelétá daleko.
Úkolem arboristy bylo navrhnout nejen ošetření stávajících dřevin, ale i výsadbu dalších druhů dřevin, vyhledávaných páchníkem, které v dlouhodobém horizontu nahradí „dosluhující“ hlavaté vrby.

Proč dosluhující?

V případě výskytu páchníka ve starých hlavatých vrbách lze dutiny zachránit pouze dalším ořezem vrb. Neořezané stromy se totiž váhou vlastních větví rozlomí. A tím biotop páchníka zanikne.
Realita je taková, že v současnosti si své hlavaté vrby ořezává v Poodří jen několik vlastníků. Jednorázový ořez situaci stabilizuje maximálně na 20 let. Potom dojde k dalšímu rozlamování.
I když se vysadí nové vrby, bez pravidelného ořezu z nich ty hlavaté nevzniknou. Do hry nám tu ale vstupuje ještě další riziko.

A tím je?

Invaze jmelí bílého, která v Poodří začíná vrby likvidovat hromadně. Čekat s ořezem při napadení jmelím znamená jediné – rychlý zánik stromu.
Takže nám z toho vyplývá, že je třeba udělat pro záchranu, pravidelný ořez a rozšíření hlavatých vrb co nejvíce. Ale pro záchranu populace páchníka v Poodří to v dlouhodobém výhledu nebude stačit.
Perspektivním stromem pro udržení populace páchníka je dub, ale dutiny zde vznikají pomalu (často po úderu bleskem či odlomení silné větve) a zatím jich není dost.
Bylo třeba najít strom, který postupně poskytne páchníkovi náhradu za zanikající hlavaté vrby a udrží populaci do doby, nežli se objeví více dutin v dubech.

A našli jste ho?

Tím stromem je hrušeň. Je dlouhověká, páchníkem velmi oblíbená, ale na rozdíl od dubu je schopná hostit larvy páchníka už ve svých 50 letech.

Výsadby hrušní a dubů jsou zárukou existence populace v dlouhodobém horizontu. Aby se populace páchníka dožila své dlouhodobé prosperity, musí se stávající hlavaté vrby udržet při životě co nejdéle.

Když mluvíte o ořezu vrb, má nějaká pravidla? Pokud bych se do něj chtěl jako laik pustit, co bych měl vědět?

V žádném případě se bez zkušeností nepouštět do ořezů silně zanedbaných a vrb se silnými větvemi. To musí dělat zkušený arborista stromolezec, který zná záludnosti takové práce.

Po takovém záchranném ořezu vrba pěkně obroste novým dřívím a to už si podle potřeby zvládne ořezat i laik.

Pravidlem je, že bychom neměli řezat až do starého dřeva, to by se nám vrba asi brzy rozpadla. Takže je nejlepší ponechat pahýlky větví v délce nejméně 10 cm.

Pokud jsou větve na zanedbané vrbě duté, arborista by je měl ponechat v délce až jednoho metru. Zkrátit si je pak majitel může sám při dalších ořezech, ale řekl bych, že si alespoň jednu ponechá jako pohodlný držák pro další ořezy.

Jaké jsou ty záludnosti?

Vrbové dřevo se snadno štípe, obzvláště pak v předjaří, když je vrba plná mízy.

Když řežete nakloněnou větev kolmým řezem, zhruba v půli řezu se větev rozštípne, štípa vystřelí nahoru i s pilou a mnohdy i s dřevorubcem. Pokud nedostane štípou či pilou do hlavy, proletí se z vrby na zem, nebo do vody, následně potom i vrtulníkem záchranné služby.

Zkušení vrbaři proto vedou řez na nakloněných větvích šikmo vzhůru a drží se pěkně stranou. Vrba se štípne, pilu ale nevymrští a arboristu netrefí.

Znáte případy, kdy se vrba trefila?

Samozřejmě. Oba skončily dobře, hlavně díky umu našich zdravotníků…

Vy jste dělali i workshopy ořezu vrb. Bude se ještě někdy něco takového konat?

Máme s kolegy z Českého svazu ochrany přírody a Místní akční skupiny Regionu Poodří takový záměr udělat workshopy na údržbu a obnovu zeleně v Poodří. Kromě ořezu vrb jsou tu další velké výzvy – náhrada tisíců chřadnoucích jasanů a lip a dalších stromů napadených jmelím.

Je jedno, kdy se vrba ořeže? Nebo je nějaké roční období, které je ideální anebo naopak zcela nevhodné?

Nejlepší je ořezávat vrbu na podzim a v zimě. Nevhodné je předjaří a jaro, kdy jsou větve plné mízy. Není to jen o bezpečnosti, ale i o tom, že si pak domů ve dřevě přivezete pár metráků vody, které se budete těžko zbavovat.

Vrby v hlubokém zástinu by se měly nejdříve odclonit a pak teprve ořezat. A odclonění je možné udělat i postupně, ať si zvyknou.

Nehraje roli v úbytku dutinových stromů, že lidé nemusí vědět o jejich důležitosti coby stanovišti? A prostě takový nemohoucí strom sami odstraní?
Soukromý vlastník pokácí takový strom jen málokdy. Tady v Poodří v posledních letech nejvíce dutinových stromů zlikvidovali silničáři, kteří o jejich důležitosti jako stanovišti už asi něco vědí. Když to ale orgány ochrany přírody tolerují, proč by si s tím lámali hlavu. Vezmou to šmahem všechno, dutina nedutina.

Rozlomené hlavaté vrby občas zlikvidují i zemědělci, kterým zabírají louku. V takových už ale dutina většinou ani neexistuje.

Myslíte si, že se zájmem o přitápění dřívím poroste zájem o ořez hlavatých vrb?

Bylo by to báječné, ale to ukáže až čas. Já tomu fandím, ale méně již státní ochrana přírody. Ta v Poodří vyžaduje na ořez hlavaté vrby udělení výjimky na zásah do biotopů chráněných živočichů. To samozřejmě většinu zájemců odradí. Taky je tu zatím dostatek jiného, dostupnějšího dřeva.

Aha, takže když jsem vlastník pozemku, na kterém roste hlavatá vrba s dutinou, tak na její ořez potřebuju povolení? Nebo je to jen v případě, že je tu potvrzen výskyt páchníka či jiného chráněného živáčka?

Podle názoru některých orgánů ochrany přírody by to měl být vlastník, který prokáže, že tam ten chráněný živáček není.

To už ale leze do peněz, znalecký posudek něco stojí…

Ano, tím se záchranný ořez vrb pro vlastníka stane nezajímavým a vrba i časem zanikne i s biotopem těch chráněných druhů. Podle mě to na povolení či výjimku určitě není. Možná na ohlášení. Jedná se o běžný zásah v rámci lidského hospodaření v krajině, který stromům prospívá.

My jsme vrby ořezávali v různých místech a různý byl i přístup příslušných orgánů přírody. Jedna úřednice trvala na tom, že to musí být bráno jako zásah do významného krajinného prvku, jiný orgán to bral jako zásah do biotopu zvláště chráněných druhů a chtěl vyjádření hned několika odborníků.

Připadal jsem si, jako bychom ty stromy chtěli zničit. Podle mě je třeba zajít na obecní úřad, ohlásit a vysvětlit. No a potom se projeví odbornost a znalost problematiky dotyčného orgánu…

Jsou stromy, které když se sesadí, tak neobrazí. A jsou stromy, jako například vrby, které to v pohodě, znovu obrazí a jedou dál. Jak to dělají?

Mají to nepochybně v genech, jako účinnou strategii přežití ve vlhkém prostředí niv a pramenišť.

Semínka vrb se prosadí pouze na nezastíněném povrchu (třeba štěrkovém či bahnitém náplavu po povodni), ale ne v porostu vysokých bylin kolem říčních ramen a tůní. Tam ale umí zakořenit spadlá vrbová větev.

Proto neořezávané vrby umí rychle vyrůst do obrovských rozměrů, ale stejně rychle se rozpadnou a znovu rostou ze zakořeněných větví. Proto se ořezávané vrby mohou dožít o stovky let delšího věku, nežli ty neořezávané.

Dá se u vrby nějak podpořit či urychlit vznik dutin?

Asi dá, ale není to třeba, dutiny v hlavě vrby vzniknou po ořezu větví v pravou chvíli samy.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.