COOLna

Island dlouhá léta vede v žebříčcích zaměřujících se na rovnost pohlaví. Přesto je pořád co dohánět, upozorňují tamní ženy. Dnes vstoupily do celonárodní stávky.

Je to první celodenní protest od roku 1975, kdy podobná stávka vedla k důležitým změnám. O pět let později se například žena stala poprvé prezidentkou Islandu, když byla do funkce zvolena Vigdís Finnbogadóttir.

Účast ve stávce už potvrdily rybářky, učitelky, zdravotní sestry, ale také premiérka Katrín Jakobsdóttir. Organizátoři doufají, že na den pozastaví chod islandské společnosti. Podle nich takřka po půl století pořád zůstává základní cíl stávky ze 70. let nenaplněný – ženy stále dostávají za práci méně peněz než muži.

Island je považovaný za světového lídra v rovnosti pohlaví. V letošním žebříčku Světového ekonomického fóra se ostrov už počtrnácté za sebou umístil na nejvyšší příčce, přesto islandské ženy stále v některých profesích vydělávají výrazně méně než muži.
„O Islandu se mluví, jako by to byl ráj rovnosti. Ale v ráji rovnosti by neměl být 21% rozdíl v platech a nemělo by tam 40 procent žen někdy ve svém životě zažít genderově podmíněné sexuální násilí. O to ženy na celém světě neusilují,“ řekla jedna z organizátorek stávky Freyja Steingrímsdóttir, vedoucí komunikace Islandské federace veřejných zaměstnanců.

Na protestu se podílí na 40 různých organizací. Vyzývají ženy, aby se v úterý vyvarovaly nejen placené činnosti, ale i jakékoli neplacené práce, včetně té v domácnosti. Mají tak poukázat na „důležitost svého přínosu společnosti“.
Některé ženy už ale začaly připravovat muže na to, aby to v den jejich nepřítomnost měli jednodušší. „Třetí směna je reálná, ženy jdou stávkovat, ale v myšlení ve stylu ‚zajistěme, aby všechno fungovalo hladce‘, u kterého jsme uvízly a je třeba se z toho dostat,“ tvrdí Freyja Steingrímsdóttir.

Premiérka Katrín Jakobsdóttir očekává, že její úřad úplně přestane fungovat. „Především v této otázce ukazuji solidaritu s islandskými ženami,“ řekla islandskému serveru Mbl.is.

Součástí stávky je demonstrace v centru Reykjavíku, které by se mohlo zúčastnit 25 tisíc lidí, i na dalších místech. Pokud se odhady naplní, šlo by tak o největší ženský protest v historii Islandu.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.